V poslední době se společnost M2C zaměřuje na systémy, které jsou důležité pro budování chytrých měst. Jak si koncept smart cities definujete a které jeho části vás nejvíce zajímají?
Když se podíváme na smart cities z globálního pohledu, tak jde o to, sdružovat data z různorodých zdrojů, sloučit je a přetavit je do informací, které městu přinesou konkrétní užitek v řízení nebo třeba v řešení krizových situací. Pro nás má koncept smart cities několik rovin. Je to využití stávající infrastruktury a dat, která tato infrastruktura generuje, a to do nejmenšího detailu. Ať už je to kamerový systém, nebo internetové připojení. Jde o to vytěžit v maximálně možné míře informace o tom, co se ve městě děje. Ať už je to dopravní situace, spotřeby energie, vody, bezpečnost, či získávání marketingových dat.
Co konkrétně může město díky lepší práci s daty a informacemi získat?
Ze zkušeností s projekty, které už máme za sebou, jde třeba o řešení bezpečnostních situací, a to ve spolupráci se státní nebo městskou policií. Snažíme se využít městský kamerový systém a doplnit ho o software s umělou inteligencí. Menší či střední město dnes má běžně systém s 300 až 500 kamerami, ale velmi omezený personál, který může výstupy z něj zpracovávat. Tady nastupují inteligentní technologie, které část práce udělají místo lidí. Obsluha nemusí neustále sledovat pohledy 300 kamer, my ji upozorníme na problém v okamžiku, kdy se pod některou z kamer něco děje. Když systém detekuje situaci, kterou by měl policista řešit, tak spustí upozornění, na monitor mu pustí obraz z dané kamery a pak už je na policistovi, aby rozhodl, jak vážný ten problém je a jak ho musí vyřešit.
Pracujete s technologiemi pro rozpoznání obrazu?
Ano, kameru připojíme na náš software, který pracuje s online streamem obrazu. Když systém vyhodnotí, že někde je podezřelá osoba nebo vozidlo nebo se děje nějaká definovaná situace, tak vyšle upozornění.
Pod kamerou se může dít leccos. Jak systém pozná, že určitá situace je riziková?
Vždy se snažíme od zákazníka zjistit, jaké konkrétní problémy řeší nebo s čím mu mají technologie pomoci. Například jestli největší bezpečnostní problémy má město na veřejných prostranstvích, v hale na nádraží, na autobusových zastávkách nebo před restauracemi. Systémy, které umí vyhodnocovat obraz, dnes nabízejí balík dvaceti až třiceti funkcí. Každá se může použít na několik situací. Jedna taková funkce řeší třeba překročení určité definované čáry, narušení perimetru, překročení plotu. Takže na základě požadavků zákazníka definujeme soubor funkcí, které budeme potřebovat, a připojíme je na stávající kamerový systém.
Jak systém pozná, že před hospodou se chystá rvačka nebo že někdo na parkovišti krade auto?
V celém širokém pohledu kamery, která vidí například sto metrů daleko a padesát metrů do šířky, umíme vyznačit prioritní oblast, kterou chceme sledovat a vyhodnocovat. Pokud tuto zónu nakreslíme před nějakou krizovou hospodu, tak si můžeme nadefinovat, že když v jednom okamžiku v této zóně bude více než deset lidí, je to podezřelá situace a musíme uživatele o ní informovat. Systém sám situaci nevyřeší, ale vybírá z obrovského toku dat ta, která by měla uživatele zajímat a na jejichž řešení by se měl zaměřit. Uživatel pak sám vyhodnotí, jestli se před danou hospodou něco chystá, nebo jestli jen přijelo třeba více hostů na svatbu.
Zajímají vás i jiné oblasti než jen bezpečnost, ke které máte jako firma historicky nejblíže?
Tyto systémy jsme ve společnosti M2C začali používat pro objekty typu kancelářských budov, hotelů nebo obchodních center. Tam jsme se naučili, jak s nimi efektivně pracovat. Bezpečnostní kamera, která původně sloužila k odhalování krádeží, totiž může sloužit k získávání mnohem většího množství informací. Lze z ní získávat marketingová data, jako jsou počty návštěvníků nebo kde se tvoří fronty v obchodních centrech. V covidové pandemii jsme obchodním centrům hlídali povolený počet osob, jak ho definovala epidemiologická opatření. Tím se dostáváme k provozním informacím, které lze z kamer získat. Monitorujeme parkovací plochy, aby byly co nejlépe dostupné pro zákazníky obchodního centra.
Zrovna parkování a doprava je bolestí asi všech měst. Jak jim tyto technologie můžou pomoct?
Hlavní bolestí nyní je, že města zatím nemají vybudovaný centrální velín nebo dohledové centrum, kde by se všechna data a informace měly sdružovat a vyhodnocovat. Takové centrum by řídilo procesy ve městě a upravovalo je podle aktuálních informací, což by pomohlo třeba dopravě.
Není zajímavější cestou decentralizace využití sbíraných dat, kdy budou vznikat aplikace pro parkování, pro průjezdnost městem a spousta dalších?
Z naší zkušenosti vyplývá, že nejlepší je mít informace sloučené na jednom místě. Máme zákazníky, u nichž pracujeme s elektronickým zabezpečovacím systémem, pultem centrální ochrany a dalšími systémy. Ti od nás nechtějí dostávat několik reportů z jednotlivých technologií. Chtějí jedno souhrnné řešení, kde se potkávají všechny informace.
Bílina si svůj koncept chytrého města nadefinovala velmi široce. Na které části se podílíte?
Bílina chce projektem smart cities změnit, jak je vnímaná. Obecně města na severu Čech trpí tím, že tam jsou různé vyloučené lokality nebo vyšší kriminalita. Bílina se chce stát moderním městem, kam budou lidé rádi jezdit. Jejich koncept chytrého města je rozsáhlý a zabere několik let. Zahrnuje vybudování 5G sítě, integraci dat z kamerových systémů, zvukových senzorů či veřejného osvětlení. Začalo se právě prací s kamerovým systémem. Doplnili jsme kamerové body na nejkritičtějších místech. Na data jsme aplikovali inteligentní software. Tak jako se dnes pracuje s rozpoznáním obrazu, tak je možné také pracovat se zvukem. Takže doplňujeme i zvukové senzory. Ty umí rozpoznat střelbu, hluk na sídlišti a celou škálu dalších zvuků. Dobře fungují na místech, kam kamera nevidí, třeba tam, kde je hustý porost stromů nebo keřů.
V první fázi bílinského projektu se zaměřujete jen na bezpečnost?
První fáze byla rozdělená na dvě části. První se soustředila na instalaci inteligentního systému, který je schopný rozpoznávat dění v obraze z bezpečnostních kamer. Cílem bylo zlepšit bezpečnost díky sledování prostorů před restauracemi, dětskými hřišti, sídlišti a vyloučenými lokalitami. Druhá část projektu se týkala doplnění systému o zvukové senzory.
Dalším prvkem smart cities je inteligentní veřejné osvětlení. Uvažujete i o dodávkách takových systémů?
Ano, uvažujeme. Myšlenka chytrého osvětlení směřuje především k úspoře energie. V návaznosti na denní dobu má různé režimy intenzity osvětlení. Třeba v zimě od šesti do osmi hodin večer, kdy je na ulicích velký provoz, svítí světla na sto procent. Později, jak lidí a aut na ulicích ubývá, lze intenzitu snižovat, a šetřit tak elektřinu. Pouliční lampy také mohou být napojeny na fotobuňky. V noci se rozsvítí třeba na dvacet procent, když čidla detekují pohyb, a pokud dalších pět minut senzor žádný pohyb nezaznamená, tak osvětlení zase ztlumí nebo zhasne. Zároveň tím město získává data o intenzitě pohybu po ulicích večer a v noci, která může použít pro další řízení města.
Podílíte se na budování smart cities i v jiných českých městech?
Víme, že jsou česká města, která chtějí jít tímto směrem, a rádi bychom jim pomohli. Plánujeme se proto určitě zapojit i do dalších výběrových řízení. Bílina byla v tomto ohledu taková první vlaštovka.
Jaká je zatím hlavní překážka pro to, aby se česká města stávala chytřejšími a smart cities už nebyla jen chytlavá marketingová nálepka, ale každodenní realita?
V prvé řadě je to neznalost, protože pod pojmem smart cities si každý představí něco jiného. I když si města řeknou, že začnou budovat smart cities, tak často za tím vidí třeba jen práci s bezpečnostními kamerami nebo jen úspory energie či řízení dopravy. Ale zatím nepojímají chytré město jako jeden celek, kdy se data ze všech dílčích systémů a aplikací integrují a využívají pro řízení města. Města také často nemají personální a technickou kapacitu postavit projekt tak, aby naplňoval plnohodnotně celý koncept smart cities. Problémem mohou být také finance. Další překážkou může být čas na technologickou modernizaci města. Ta většinou trvá déle než jedno čtyřleté volební období. Doporučujeme tedy, aby si před tím, než vypíšou výběrové řízení, nechali vyhotovit odbornou analýzu, co všechno mohou chtít a jak to poptat.
Jan Čulík
Narodil se a žije v Praze. Vystudoval leteckou dopravní školu. Pracoval na vývoji mobilních aplikací pro děti předškolního věku a následně na vývoji analytických softwarů ve společnosti CertiCon. Od roku 2019 je ve společnosti M2C projektovým manažerem vzdáleného dohledu M2C Space, kde má na starost technický rozvoj.
