Co vás přimělo k rebrandingu společnosti?
Je to takový návrat ke kořenům. Jméno Realism existovalo už na počátku mého podnikání a mám k němu citové pouto. Obsahuje v sobě totiž to, jak vnímám development a vůbec život. Když jsme s kolegou začínali, chtěli jsme naše projekty realizovat ve spolupráci dvou firem. Nakonec ale převážily důvody pro jednu společnou firmu a pro předchozí název T.E. Když jsme se před nějakou dobou po vzájemné dohodě s bývalým společníkem rozhodli pokračovat každý svou cestou, hned jsem věděl, že oprášíme původní myšlenku firmy i její jméno Realism.
Jaké hodnoty Realism tedy vyjadřuje?
Název je slovní hříčkou poukazující na to, že se pohybujeme ve světě realit a že naše životní hodnoty a preference představují jistý „ismus“, tedy soubor myšlenek a vidění světa z etického, filozofického nebo uměleckého úhlu. Každý ismus dává řád a perspektivu věcem a událostem, které nás obklopují, a my jsme pak schopni je identifikovat a říci, jestli nám vyhovují, nebo ne. Realism je ismus, který bydlení přikládá mimořádný význam. Pro nás je velmi důležité, aby naše projekty měly osobnost. A aby byl takový projekt úspěšný, musí se shodovat s osobností klienta. Vytváříme tedy projekty pro lidi, kteří s námi ten či onen ismus sdílejí a jimž bude bez kompromisů vyhovovat to, co nabízíme. Nechceme dělat průměrné domy, které se sice zavděčí všem, ale žádný jejich obyvatel z nich nebude mít skutečnou radost. Naopak chceme dělat osobité projekty pro klienty, kteří s námi souzní.
K osobitosti vašich projektů přispívají značnou měrou architektonická studia, která si vybíráte. Nejedná se totiž o jména, jež by byla v českém developmentu běžná.
Náš přístup k výběru architektů se vyvíjel postupně, ačkoli skoro na všech projektech jsme konkrétní architekty vybírali z několika možností. Když jsme například hledali architekty pro Truhlárnu, komorní projekt na Břevnově, tak jsme studio Under-construction Architects našli náhodou na internetu, bez osobních referencí. Truhlárna přesto dopadla skvěle. Na druhou stranu to, jak Truhlárna vypadá, je velkým dílem naší zásluhou, protože původní návrh byl veskrze moderní a byl to trošku boj tento pohled změnit. Architekti dostali zadání historické tváře směrem do ulice a chvíli trvalo, než jej vzali za svůj. Potom jsme ale stejné studio pozvali do soutěže na Barrandez-vous, který se již brzy podle jejich návrhu bude stavět.
Tam jsme naopak zadání dali poměrně vágní, v podstatě omezující se na atmosféru projektu a park. Skvělý výsledek kreativity architektů jsme s nadšením za svůj přijali pro změnu my. Obecně platí, že v Realism se bavíme tím, co děláme, a že nechceme jen zastavět pozemek. Podle toho si vybíráme, s kým pracujeme. Když se nyní podívám na všechny naše projekty, každý je jiný – má jiný ismus, a to chceme rozvíjet i do budoucna.
Který projekt z vašeho portfolia považujete za ten, na němž jste se vyprofilovali?
Máme zatím tak krátkou historii, že bych řekl, že jsou to všechny naše projekty. Když se podíváte třeba na Truhlárnu v památkové zóně na Praze 6, to je projekt, který vypadá z jedné strany jako historický dům, ale z druhé se jedná o moderní, prosklený objekt. Je na něm vidět ta ohromná hravost, s níž se pouštíme do developmentu. V zásadě jsme skloubili dvě neslučitelné tváře. Sakura pro změnu přináší designová, technologická a stavební řešení, která zde zatím nikdo nepoužil. Projekty Barrandovská zahrada a Barrandez-vous zase maximálně využívají obrovský zelený prostor, místo abychom jej vnímali jako ekonomicky nevyužitelnou část parcel. Připravovaný velký projekt v Bubenči nás posouvá o něco dál v mixu neobvyklých funkcí, které zde plánujeme, a v práci s přírodními podmínkami, které nemůžeme změnit. Věřím, že i v dalších projektech, které přineseme, najdete to, co nás definuje. Náš ismus a jeho další projev.
Takže se u developmentu nedíváte jen na čísla?
Čísla jsou samozřejmě velmi důležitá, a to především kvůli investorům, ale také kvůli našemu zisku. Na druhou stranu to nemá být jediné kritérium a myslím, že v našem případě to tak ani nejde. Každý projekt pro mě něco znamená a má své kouzlo. Některé projekty měly složitý vývoj z hlediska akvizice. Vždy si vzpomenu na dobu, kdy jsme jednali s majiteli, například restituenty, a všechny ty schůzky, které jsme absolvovali. Zpětně vím, že to mělo smysl, protože všechny projekty něčím specificky vystupují z řady. Jejich kvalitu pravidelně oceňuje i odborná veřejnost – zatím je každý z našich dokončených projektů nositelem nějakého významného ocenění: například Truhlárna a Barrandovská zahrada vyhrály cenu Best of Realty a Sakura byla zařazena mezi finalisty dvou významných celosvětových soutěží. Tím se potvrzuje, že naše cesta je správná.
Řekl jste, že historie firmy je relativně krátká. Development v Česku, a konkrétně pak v Praze, je ovšem docela maraton. Jak se chystáte rozvíjet Realism v dalších letech?
Kdybych mohl chtít nesplnitelné, asi bych chtěl nespoutaný a živelný rozvoj s precizním provedením jednotlivých kroků a s jasně definovaným cílem, ale to asi moc nejde dohromady. Takže docela obyčejně půjdeme krok za krokem k tomu, co cítíme, že je pro nás nejzajímavější a nejpřínosnější. Chceme rozšířit záběr z rezidenčního developmentu, který je dnes naší dominantou. Velmi nás zajímají a aktivně vyhledáváme projekty v segmentu hotelů a zábavy. Rozvíjíme také několik projektů s velmi specifickým zaměřením, kde je nemovitost do detailu přizpůsobena budoucímu provozu, ale v tomto smyslu jsme oportunisté, a asi bychom se zamysleli nad každou zajímavou příležitostí. Kdybychom se měli soustředit pouze na rezidence, tak ten růst bude příliš pozvolný a budeme příliš riskovat problémy při výkyvech daného segmentu. Obdobně je to i z hlediska lokality. Zkrátka v Praze nemůžeme být příliš vybíraví. Třeba v zahraničí, ve velkých městech, najdete velmi úspěšné developery, kteří staví jen v jedné čtvrti nebo mají úzce zaměřený produkt. To tady není možné, protože trh je malý a pomalý. Stejně jako jednotlivé oblasti developmentu jsou ale pro náš rozvoj důležité další aktivity, kterým se věnujeme. Nově máme postavený team na asset management a budeme významně posilovat naše stavební kapacity. V neposlední řadě není rozvoj možný bez správných partnerství a dostatečného množství finančních zdrojů a to je rovněž oblast, na kterou soustředíme hodně energie.
Zmínil jste hotely. I ty máte v úmyslu nejen stavět, ale následně si je i ponechat a pronajímat?
Pracujeme s cizími penězi, takže toto rozhodnutí není úplně jednoduché a není jen na nás, ale v ideálním případě bychom chtěli postupovat tímto způsobem v každé oblasti, kde to dává smysl. Na počátku se k projektům postavit jako developeři a stavaři, ale nezbavit se jich, a naopak je následně pro naše investory dlouhodobě držet, starat se o ně a zajišťovat výnos.
Jedním z vašich záměrů je také rezidence v Brně. Jsou pro vás města mimo Prahu cestou, jak dále růst?
V rámci Česka je mimo Prahu poměrně málo smysluplných příležitostí, takže to rozhodně není nějaký strategický směr. Byty ve Starém Lískovci vzniknou proto, že náš investor pochází z Brna a pozemky jsme kupovali v době, kdy jsme firmu vlastnili ještě s bývalým kolegou Petrem Teplým, který tam má zázemí. Byl to relativně logický krok. Jedná se o polyfunkční projekt, za kterým si stojím a který mi dělá radost, ale Brno není systematicky v našem hledáčku – snad jen pokud by přišla příležitost, která se neodmítá. Pro mě je mnohem zajímavější Praha a její bezprostřední okolí. Pokud se máme skutečně bavit o tom, že nám bude Praha pocitově malá, tak více než v krajských městech vidím smysl v aktivitách za hranicemi České republiky.
Kde přesně?
Na Západě.
A máte konkrétní plány a přání?
Těch mám vždycky spoustu, ale už jsem se naučil, že všechno je nakonec těžší, než jak si to vymyslím, tak to zatím nechme nevyřčené. Na druhou stranu všechno přijde, když se člověk dost dlouho snaží a má všech pět pohromadě.
