Léta jste působil v Karlín Group, co pro vás tato spolupráce profesně i osobně znamenala?
Od roku 2000 do roku 2012 jsem měl to privilegium pracovat i spolupracovat s Karlín Group. Říkám pracovat i spolupracovat, jelikož jsem ve společnosti začínal na pozici obchodního ředitele a končil jako ředitel a akcionář. Za dvanáct let působení v této firmě se mi dostalo jedinečné příležitosti participovat na revitalizaci celé jedné čtvrti, a to ve spolupráci se Sergem Borensteinem, duchovním a myšlenkovým otcem Karlín Group, a hlavním investorem společnosti Marcem Richem. Oba dva mi dali prostor v podnikání růst a vypěstovali ve mně lásku i pokoru k umění, architektuře a designu.
Věnoval jste se v zásadě pouze jedné čtvrti, vidíte v takové úzké profilaci výhodu?
Zaměřovat se pouze na jednu čtvrť s sebou nese obrovské výhody, ale i nevýhody. Málokdo ví, že Karlín byl před sto lety jednou z nejvyhledávanějších rezidenčních čtvrtí v Praze, pak ale přišla průmyslová revoluce a za komunismu – jelikož Karlín přímo navazuje na Staré Město – tam vznikla průmyslová zóna. Společně s panem Borensteinem a panem Richem jsme se ale tuto průmyslovou lokalitu rozhodli zregenerovat a změnit ji. Myslím, že díky vizím, které jsme všichni tři měli, a také proto, že jsme se je rozhodli zrealizovat, vznikla velká část Karlína tak, jak ho všichni známe dnes. Určitě k tomu ale přispěla i moje dravost, proaktivnost a na tehdejší dobu velmi inovativní přístup.
Máte pocit, že jste něčím natolik významně ovlivnil development, že to změnilo do jisté míry i to, jak vypadá Praha dnes?
Neskromně si myslím, že Karlín Group byla první developerskou společností v České republice, která do svých projektů reálně zapojila architekty z celého světa a přivedla je do Prahy. Za těch dvanáct let se nám do Česka podařilo přivést více než padesát mezinárodně uznávaných architektů. Jejich světoznámá jména pak figurovala jak v našich architektonických dílnách, konkrétně například v projektu River Gardens nebo Libeň Docks (dnes známý jako projekt Dock), tak s námi i spolupracovali v rámci našich dalších realizovaných projektů.
Se kterými výraznými architekty jste za svou kariéru spolupracoval a rád na ně vzpomínáte?
Mám slabost pro Corso Karlín, především pak pro Kotelnu, která byla dlouho i naším sídlem. Právě tu pro nás navrhl Claudio Silvestrin, dvorní architekt Armaniho. Na spolupráci s ním jsem velmi hrdý.
Práce českých architektů vás neoslovuje?
Rozhodně netvrdím, že tuzemští architekti jsou špatní, naopak. Mám ale pocit, že v době, kdy jsme realizovali více než dvacet projektů v Karlíně, tu nebyl nikdo, kdo by prokázal dostatečné zkušenosti na to, aby s námi mohl spolupracovat. Dnes, po pětadvaceti letech rozvoje pražského nemovitostního trhu, tu námi požadovanou zkušenost značná část českých architektů již má.
Podle čeho si architekty, se kterými chcete spolupracovat, vybíráte?
Často na základě zkušeností, které jsem za ta léta, co působím v developmentu, získal. Rozhodující je pro mě ale také lokalita, ve které je třeba daný projekt realizovat, jeho funkce i účel a v neposlední řadě určení projektu, tedy zda se jedná o administrativní či rezidenční objekt.
Kterou svou vlastnost nebo schopnost považujete za klíčovou pro to, jakou roli dnes zastáváte na realitním trhu?
U mnoha projektů to často funguje obráceně a lidé se na mě obrací, protože mě znají a mají zájem se mnou spolupracovat, nejinak je tomu i u architektů. Ví, jak přistupuji obecně k architektuře, designu a také k veřejnému prostoru, na který se po třiceti letech rozvoje tuzemského developmentu začíná brát více ohled. Já osobně veřejný prostor, tedy prostor mezi konkrétními budovami, vnímám vždy jako součást jednotlivých projektů a vím, že i na něm je třeba pracovat. Jedná se o něco, co bychom my developeři měli darovat městu. Bohužel je nás ale prozatím jenom pár s tímto přístupem.
Jakým směrem jste se vydal poté, co jste Karlín Group opustil?
Po odchodu od pana Borensteina a pana Riche jsem založil společnost s názvem Karlín Port Real Estate. Dalo by se říct, že se jedná o firmu, kterou jsem odštěpil včetně participace v několika projektech, počínaje projektem River Gardens a konče projektem Kay River Lofts, který se momentálně realizuje. Dá se tedy říct, že v Karlín Group jsem i nadále zůstal jako partner.
Na které projekty se typově v Karlín Port zaměřujete?
V rámci Karlín Portu nás dnes zajímá všechno kromě logistiky. Vlastníme projekty typu greenfield nebo groundfield, zaměřujeme se ale i na brownfield, jeden máme momentálně ve Stodůlkách. Jedná se o béčkové a céčkové budovy, kde do budoucna, až předěláme územní plán, uvažujeme postavit úplně novou čtvrť. Ta by pak měla být kombinací retailu a bytových domů.
A pokud bychom se bavili o geografických prioritách?
Co se týče geografického hlediska, tak Karlín už není moje území (úsměv). Karlín Port Real Estate se momentálně zabývá projekty po celé Praze. Například na Vinohradech realizujeme společně s jedním partnerem projekt Mánesova 78, s jiným partnerem zase spolupracujeme v rámci projektu Výhledy Košík v Hostivaři. Působíme ale také ve Stodůlkách nebo na Zličíně. Momentálně nás ale zajímají i Modřany a Holešovice.
Vidíte v nějaké části Prahy skrytý opomíjený potenciál?
Prahu znám jak z ‘inside’, tak z ‘outside’ pohledu a s naprostou jistotou mohu říct, že už se tu nic neskrývá (úsměv). Všechno je evidentní. Dnes v developmentu hovoříme o pěti nebo šesti velkých rozvojových územích. Ve dvou z nich se angažuji, jde o Karlín a Smíchov. Pak jsou tu samozřejmě lokality, o které začne být větší zájem až časem. My developeři se k nim dostaneme ve chvíli, kdy začnou ještě více ubývat pozemky.
Zatím se stale bavíme o Praze, ale není tajemstvím, že expandujete i do zahraničí. Kam konkrétně?
Máme dva projekty v Bělehradu, odkud pocházím, a v současné době dokončujeme s českým partnerem velkou akvizici v Německu, kde se podle nás skrývají zcela jiné možnosti a kam jsme se rozhodli expandovat během pandemie. Rádi bychom svoji pozornost zaměřili také na Rakousko. Jsme si ale vědomi, že tamější trh je velmi uzavřený a konzervativní.
Dalo by se tedy říct, že vás a vaši byznys strategii koronakrize ovlivnila pozitivně?
Zařadili jsme se k těm, kteří krizi pojali jako podnět k přemýšlení, chtěli být flexibilní a inovativní. Myslím, že bez této intervence bychom byli spokojeni a vůbec by nás nenapadlo o expanzi do zahraničí přemýšlet. Naši obrovskou výhodou je, že hodně outsourcujeme, jelikož nemáme příliš velký počet zaměstnanců. To nám umožňuje být velmi flexibilní a činit rozhodnutí během 24 hodin.
Podle čeho se rozhodujete, zda do projektů půjdete? Jakou roli v tomto procesu hrají emoce či intuice?
V mém případě zásadní. Moje intuice je ale často navázaná na racionální přístup. Nejčastěji ji využívám při jednáních, kdy se s druhou stranou dostanu do nějaké patové situace.
Před pár dny jste oslavil jubilem osobní i profesní, jak se cítíte?
Přesně tak, oslavil jsem padesáté narozeniny a třicet let v byznysu, z toho dvacet pět let podnikání v Praze. Cítím se natolik mladý a plný energie, že si myslím, že mám před sebou minimálně dalších úspěšných pětadvacet let (úsměv). Před pěti, respektive šesti lety mě dvakrát zasáhla rakovina, ale musím přiznat, že mě ta nemoc spíše posílila a odnáším si z ní chuť pouštět se do nových výzev a ochotu ještě více riskovat. Pokud bych mohl mít jedno přání, rád bych zopakoval to, co jsem dokázal tady v Praze, v mém rodném Bělehradu.
Text: Nikol Pavlíčková, Foto: Ondřej Pýcha
