Kdy a proč jste se rozhodl, že vaše cesta je kardiologie?
Kardiologie mi zkrátka spadla do vínku. Původně jsem byl dedikován, abych se věnoval velice konzervativnímu oboru, a tím byla revmatologie, která mě ale skutečně nebavila. Byl jsem na stáži v pražském Revmatologickém ústavu Na Slupi a tam jsem zjistil, že ve svém tehdy ještě mladém věku nechci ošetřovat bolavé klouby a věnovat se tolik konzervativnímu oboru. Nyní už je to jiné, teď máme třeba biologickou léčbu, ale tehdy to tak nebylo. No, a druhou otevřenou možností byla kardiologie, což byla už dobrá volba, jelikož kardiologie je mou celoživotní láskou.
Léčit srdce se tedy stalo vaší srdeční záležitostí…
Ano, a to po všech stránkách. Léčit pacienty je samozřejmě to nejdůležitější, ale úžasné je i tento obor vyučovat. Pracuji na univerzitním pracovišti, kde je nedílnou součástí právě i výuka studentů. Učíme studenty 4., 5. a 6. ročníku v češtině i angličtině. Poté přichází postgraduální výuka mladých doktorů, kteří nastupují těsně po škole nebo před kardiologickou atestací. Teď jsem právě s kolegy vydal učebnici Kardiologie 2021 u Grada Publishing, která je takovým celoživotním dílem a je obsáhlá na 2400 stranách.
Jste jeden z prvních českých lékařů, kteří při léčení pacientů využívají reálnou telemedicínu. Čím vás tato technologie natolik oslovila?
Já jsem obecně rád, když máme o svých pacientech přesná data. Představte si, že jste pacientkou, která přijde jednou za půl roku na standardní prohlídku a i přes to, že se o vás ambulance stará co nejlépe, v den té prohlídky nemusíme vědět všechno. Šest měsíců je přece jen dlouhá doba, za kterou se toho může stát mnoho. A u těch komplikovanějších pacientů je velmi důležité mít průběžná data. Proto jsme se právě před patnácti lety rozhodli využívat dálkovou monitoraci pacientů, která nám dává každodenní automatická data ohledně určitých parametrů srdečního rytmu a jistých detailů, které pak slouží k tomu, že když se něco stane, tak my jako lékaři můžeme velice rychle zareagovat na změnu situace, pacienta ihned kontaktujeme a domluvíme se na dalším postupu a vyšetřeních. Když lékař taková data nemá, nemá tedy přesný přehled o průběžném stavu pacienta, tak se může stát, že pacient najednou přijede na urgentní příjem s projevy srdečního selhání nebo s výraznou dušností. A tomu se právě dá předcházet díky průběžnému sledování. Monitorace je tedy jedním z prostředků, jak preventovat rehospitalizace, co nejrychleji reagovat na změny pacientova stavu a také jak dosáhnout toho, aby byla medicína individualizovaná. S tím jsme tedy začali před patnácti lety a v posledních letech se snažíme sledovat celé spektrum kardiologických i nekardiologických pacientů. Proto také vzniklo Národní telemedicínské centrum, které je kompetenčním centrem Ministerstva zdravotnictví ČR a systematicky se zabývá rozvojem klinické telemedicíny v praxi. Tedy nejen teoretickou částí, ale dominantně tím, jak úspěšně zavést některé evropské modely do českého prostředí. A já doufám, že se nám to alespoň maličko daří.
Kromě digitální medicíny, jakou technologii vnímáte v kardiologii jako skutečně přelomovou?
Kardiologie, stejně jako například onkologie nebo diabetologie, jsou obory, které se rozvíjí skutečně dynamickým tempem. Za ta léta, kdy se tomuto oboru věnuji, se mnoho věcí zásadně změnilo. Ale kdybych mohl hovořit o zásadních změnách v současné době, tak je to určitě digitalizace systému. Protože to přináší přidanou hodnotu jak pro pacienty, tak pro lékaře i systém. Zabezpečená výměna dat o pacientech je naprosto esenciální pro naši budoucnost. Chci, aby mé údaje o biochemii či EKG byly v zabezpečené formě dostupné jakémukoliv lékaři v České republice, a tím si šetřit zbytečná vyšetření. Druhá věc v oblasti kardiologie je to, že pětadvacet let děláme katetrizační ablaci fibrilací síní určitými technologiemi a teď konečně máme k dispozici nové, zcela přelomové technologie, které jsou bezpečnější, jednodušší, a především efektivnější. Katetrizační ablace fibrilace síní byl úkon, který vyžadoval třídenní hospitalizaci pacienta. Teď ale bude reálné tento výkon u některých pacientů provádět ambulantně, což je velice zásadní zlom.
Může být zlomené srdce skutečnou lékařskou diagnózou?
Ano, breaking heart je diagnóza, která se poměrně často používá, ale má mnoho významů. Mladí lidé asi moc dobře vědí, co je zlomené srdce, ale ono to má skutečný patofyziologický podklad. Když prožíváte hluboké zklamání v emoční sféře, tak v těle dochází k celé řadě procesů. Takže zlomené srdce v emoční rovině skutečně dokážeme detekovat pomocí různých vyšetření, jako je EKG, ultrazvuk a podobně. Ale pod zlomeným srdcem se skrývá celá řada onemocnění. Často to bývá například u člověka, který má pocit, že je naprosto zdráv, a najednou se ze dne na den změní situace, protože se projeví závažný příznak srdečního onemocnění. Často to přichází v mladších středních letech, na vrcholu manažerských pozic, když se ti lidé enormně přepínají a mají velké množství stresu. To se posléze manifestuje do závažného onemocnění. Emoce tedy mají veliký vliv na naše celkové zdraví, především stres dokáže napáchat velké škody. Ale nezapomínejme ani na druhou stranu mince, tedy na pozitivní emoce a zdravou psychiku, která naopak dokáže velmi pomoci.
A co míra každodenního stresu na pozici kardiologa? Je těžké nebrat si práci domů a netrápit se osudy a příběhy pacientů?
To je velice důležitá otázka profesionálního přístupu. Určitě je pravda, že lékař by si neměl přenášet svou práci mimo ordinaci a s pacienty by měl navazovat přátelský, ovšem profesionální vztah s lehkou distancí. Na druhou stranu, já osobně nad svými pacienty často přemýšlím i doma, protože když se chystám na nějaké složité výkony, tak si vždy promítám možné scénáře, rizika i benefity, které operace přinese, a snažím se pro pacienta vymyslet to nejlepší řešení. Skvělým řešením jsou například indikační semináře, kdy mladší kolegové odprezentují stav pacienta a starší lékaři se k tomu vyjádří. K tomu máme velké vizity, kdy chodím dvakrát týdně po našich odděleních a s lékaři se bavíme o tom, co pro pacienty můžeme udělat. Je to zkrátka nedílná součást medicínské práce.
Kolik toho o srdci víme? Jsme aktuálně schopni říci, že o srdci už víme vše?
Rozhodně ne. Medicína je nekonečný proces. Vždy si myslíme, že teď už toho víme hodně, ale neustále přicházejí nové skutečnosti. Věda dnes jede velice rychlým tempem a myslím, že máme řadu nejasností, které ještě nebyly objeveny. Stále máme otázky, které jsou otevírány znova a znova. Byť ten vývoj trvá staletí, tak stále nejsme na konci a o srdci, ale ani o mozku rozhodně stále nevíme vše. Člověk musí být pokorný. Pokud je člověk pyšný a myslí si, že už je nejlepší, tak to vždy skončí špatně. Pokora je v medicíně extrémně důležitá.
Jak je na tom se srdečním zdravím česká populace v porovnání se zahraničím?
Česká republika je na tom v tomto ohledu špatně. Jsme v pásmu velmi vysokého rizika kardiovaskulárních chorob, nacházíme se daleko za vyspělými zeměmi Evropské unie, takže nic moc. Máme výrazný výskyt onemocnění, jako srdeční selhání, vysoký krevní tlak, vysoký cholesterol a tak dále. Podle průzkumů zaujímáme v četnosti výskytu těchto nemocí první příčky. Česká kardiologická společnost si toho je vědoma, a proto jsme v minulém roce vyhlásili významný program, který chceme prosadit a prosazujeme s plátci zdravotní péče. Tento program má za cíl snížení kardiovaskulární úmrtnosti za deset let o pět procent. Možná se to zdá jako malé procento, ale reálně by to znamenalo mnoho zachráněných lidských životů. Takže se snažíme akcentovat preventivní vyšetření, správný pohled na naše zdraví, a to obzvláště u mladé generace, protože ta si musí být vědoma, že život ve zdraví je jedna z nejcennějších věcí, kterou má a ke které může sama aktivně přispět.
Čím to je, že je na tom Česko tak špatně? Máme oproti jiným zemím větší množství špatných návyků?
Určitě, a já začnu u jedné z nejhlavnějších věcí, Češi se nehýbají a jsme líný národ. Druhá věc je dieta. Česká kuchyně v té tradiční podobě je katastrofa. Moderní a odlehčená forma české kuchyně je něco jiného, ale u nás je stále velká část populace živa na guláších, knedlících a tak dále. Mladá generace už naštěstí vnímá, že ta správná cesta je strava založená na bohatém přísunu zeleniny, luštěnin, ryb a dalších prospěšných potravin. Další věcí je ta naše česká povaha. Moc hezky je to viditelné na aktuální pandemii, kdy v zahraničí lidé nemají problém s dodržováním opatření, a vláda je navíc schopná dodržování těchto opatření efektivně vymáhat. Tady se stále nosí roušky pod nosem a kontroly rozhodně nejsou tak rozšířené, jak by měly být. Proto podporuji každého svého studenta, aby odjel alespoň na rok do zahraničí a aby se vrátili zpět s otevřenou myslí i společenskými návyky, které tady stále chybí.
Jak pandemie ovlivnila obor kardiologie?
Velmi, jako všechny medicínské obory. Už v těch dvou největších vlnách jsme zaznamenali mnohem méně pacientů s akutním infarktem myokardu. Ale ty infarkty samozřejmě nepřestaly. Často je lidé přechodili, což je velmi špatně, protože budou mít celoživotní následky. V horším případě ale lidé zemřeli. Policie České republiky v těch nejtěžších částech pandemie, kdy byly lockdowny, zaznamenala velké množství úmrtí doma. A to se říkalo, že ti pacienti umírali na covid, ale ono to často bohužel bylo právě na infarkt či mozkovou příhodu, protože lidé se báli někam jít, zavolat si pomoc. Zejména starší pacienti byli izolováni v domácím prostředí a měli veliký strach jen vyjít ven, proto bohužel v těchto dobách umírali doma bez pomoci. Za celou dobu pandemie se tedy snížil počet hospitalizovaných i počet lékařských úkonů, a je to vidět ve všech podoborech kardiologie.
