Americké akcie jsou předražené, americké dluhopisy zase zlevňují. Lepší je se dívat na rozvíjející se trhy či do střední Evropy. Nebo na mladé firmy, na které se zaměřují fondy private equity. „Tyto fondy mohou přinést nadstandardní výnosy. Investoři si ale musí uvědomit, že na výplatu výnosu i investovaných peněz si musí počkat více než pět let,“ vysvětluje Richard Siuda, předseda představenstva investiční společnosti Conseq Investment Management, která nově zařadila do portfolia dva fondy, přes které mohou kvalifikovaní investoři vkládat peníze do private equity.

Vystudoval fakultu mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické v Praze. Ještě za studia začal v roce 2001 pracovat ve společnosti Conseq Investment Management jako portfolio administrátor. V roce 2006 byl jmenován do pozice ředitele retailového prodeje a zvolen členem představenstva. Předsedou představenstva se stal v roce 2021. Ve skupině Conseq je zodpovědný za vývoj produktů pro retailovou klientelu a vztahy s externími distribučními partnery, a to jak v oblasti investičních fondů, tak doplňkového penzijního spoření.

Richard Siuda

Ve výhledu na rok 2025 jste byli poměrně opatrní vůči americkým akciím, a to jste ho připravovali ještě před nástupem Donalda Trumpa do úřadu amerického prezidenta. Měli by se investoři americkým akciím vyhnout?

Nejme negativní vůči vývoji v Americe jako takové. Donald Trump toho nemůže moc pokazit, ale ani vylepšit. Problém máme s aktuálním oceněním amerických akcií. Dnes za řadou amerických akcií může být zajímavý příběh i zajímavý potenciál, ale jsou příliš drahé. Investoři si malují velmi dobrý růst budoucích zisků, a za ten se platí vysoké prémie. V tom je určité riziko. Nemusí se v ekonomice pokazit něco zásadního, stačí, že se nenaplní optimistická očekávání ohledně zisků, a ceny těchto akcií půjdou dolů.

Omezujete svou expozici na americké akcie?

Americkému trhu se nevyhýbáme. V našich akciových a smíšených fondech má pořád velký podíl, protože z pohledu tržní kapitalizace je to dominantní trh. Ale koukáme se na společnosti, které jsou mimo hlavní proud a nejsou tak postižené vysokým oceněním. Jsou to třeba firmy s nižší tržní kapitalizací a firmy mimo technologický sektor. Když se podíváme na jiná odvětví, ať už jsou to banky, farmacie a další, tam ocenění není zdaleka tak ustřelené.

Takže na vlně nadšení z umělé inteligence nejedete?

Ne, snažíme se hledat akciové příběhy, které kvůli vlně AI ještě nemají tak přehnané valuace. Navíc výběr těchto budoucích příběhů neděláme sami. V nabídce pro retailovou klientelu máme fondy fondů, kdy konkrétní nákupy akcií dělají právě fondy a jejich manažeři, do nichž my investujeme. Jsou to fondy od zavedených společností jako Fidelity, Franklin Templeton nebo BNP Paribas.

Které akciové trhy slibují aktuálně nejzajímavější výnosy?

Podstatně zajímavější ceny vidíme na rozvíjejících se trzích v Asii, ale i  Číně, kde v posledních pěti letech akcie vykázaly dokonce záporný výnos kvůli ekonomickým problémům, do nichž se země dostala. Příležitosti jsou tam tedy poměrně zajímavé, i když s sebou nesou určitá politická a regulatorní rizika.

Věříte čínským číslům o vývoji ekonomiky, když se na papíře vždy naplní cíl, který si tamní vláda stanovila, navzdory problémům s realitním trhem, v bankovním sektoru i se zadlužením?

To jsou samozřejmě faktory, které představují riziko pro budoucí výhled. Ale v cenách akcií už jsou více než započítány. Trh je vidí negativněji, než jaké tyto problémy v reálu jsou. Na druhou stranu investice do čínské firmy neznamená automaticky, že investujete do čínské ekonomiky. Jsou to většinou firmy, které expandují na globální trh. Takže problémy čínské ekonomiky automaticky neznamenají, že taková firma, i když třeba vyrábí v Číně, nebude úspěšná. Navíc stejně tak se lze ptát, jestli je v cenách akcií Applu dostatečně zohledněno riziko vnitřních ekonomických problémů v Číně, kde firma prodává značnou část svých produktů.

Je?

Myslíme si, že úplně není. Nemusí přitom jít o to, že čínský spotřebitel bude mít méně peněz, ale i o to, že čínská konkurence Apple je čím dál úspěšnější. Tržby z prodeje iPhonů v Číně už klesají.

Jak se díváte na střední Evropu?

Tady je ocenění ještě atraktivnější. Ovšem region trpí tím, že je poměrně malý a málo likvidní. Velkým globálním hráčům se sem příliš nechce vstupovat. Pro fondy s ohromným kapitálem je těžké přijít na málo likvidní trh, protože cokoliv začnou kupovat, tak potáhnou cenu takových akcií nahoru. A naopak při prodeji je zase pošlou dolů. Nám se střední Evropa líbí, jsme tady doma, navíc firmy se tady dají kupovat ze velmi atraktivní ceny, vydělávají tady peníze a platí dividendy. To ohromně stabilizuje budoucí výnosy.

V uplynulých letech jste v dluhopisových portfoliích sázeli hlavně na bondy s kratší splatností, což se vám vyplácelo. V polední době ale začaly růst výnosy třeba u amerických desetiletých dluhopisů. Je už na čase dívat se na dluhopisy s delší splatností?

Sledujeme to, ale jsme pořád opatrní. Máme tady novou situaci. Ve světě roste riziko obchodních válek, které by přibrzdily globální hospodářský růst a mohly by přispět k růstu inflace. K tomu ještě přidejte na straně Spojených států vysoké zadlužení, vysoký rozpočtový deficit a potenciální snižování daní ze strany Trumpovy administrativy, což by mohlo schodky federálního rozpočtu dál prohloubit. Může se pak klidně stát, že americká vláda začne mít problém s umisťováním státních dluhopisů na trh, což by také tlačilo dlouhodobé výnosy vzhůru.

Hrozí toto riziko i Evropě?

Na straně eurových i českých státních dluhopisů je zatím obrázek trochu jiný. Jejich výnosy se drží na stabilní úrovni. Ovšem pokud by výnosy amerických dluhopisů výrazněji rostly, stáhnou s sebou i ty evropské a české.

Znamená to, že dluhopisy budou i v horizontu příštích pěti let kvalitní složkou investičního portfolia?

Určitě, pořád v nich vidíme příležitosti. Ve srovnání s tím, jaké výnosy nesly dlouhodobé dluhopisy v uplynulých deseti letech, jsou dnes, a ještě budou, atraktivním aktivem. Není to tak dávno, co se desetiletý dluhopis prodával s výnosem 1 procento do splatnosti. Dnes jsme na nějakých čtyřech procentech. To je rozhodně zajímavé, pokud se inflace vrátí k cíli centrální banky a bude se pohybovat mezi dvěma a třemi procenty.

V posledních letech je v Česku čím dál populárnějším investičním nástrojem private equity, protože slibuje nadstandardní výnos. Ve svých fondech ho také nabízíte. Jak zajímavý je to investiční příběh?

Je to určitě investice, která může přinášet velmi zajímavé výnosy. Má ale specifika, kterých si občas investoři nejsou úplně vědomí. Private equity má velkou výhodu v tom, že získává přímou kontrolu nad firmou, do níž investuje. Tím pádem má možnost ovlivňovat, co se v ní děje, a může jí i výrazně pomoci k úspěchu a růstu. Díky tomu může investici zhodnotit výrazněji, než když si investor koupí akcie zavedené a úspěšné firmy. To chce ale čas. Když jako investor do takového projektu vkládáte peníze, vzdáváte se určité likvidity, díváte se na nejméně pětiletý, ale zpravidla delší horizont, kdy bude možné firmu nastartovat a následně ji prodat za výrazně lepších podmínek.

Vy nejste finální investor do těchto firem, ale zprostředkováváte investice do takových fondů. Jak si vybíráte partnery, s nimiž do takové spolupráce jdete?

Zatím jsme vždy spolupracovali s českými private equity firmami, s nimiž jsme vztahy budovali na hodně osobní bázi. Vyžadovalo to řadu jednání, kdy se s jejich majiteli a vrcholovými manažery bavíme, jak se na byznys dívají, jestli to odpovídá našim investičním principům. Zjišťujeme si na trhu reference. Pokud máme jejich fondy zařadit do naší nabídky nebo pro jejich fondy máme vytvořit master feeder struktury, musíme být přesvědčeni, že to budou dělat správně.

Hodně jste spolupracovali s brněnskými Jet Investment, jejichž nový fond Jet Venture od letoška také nabízíte investorům. Kolik peněz jste do jejich fondů dokázali přinést?

Do každého z jejich fondů jsme přinesli vyšší stovky milionů korun. Investoři vkládají prostředky do našich fondů, jejichž jediným podkladovým fondem, kam pak směřují peníze, jsou private equity fondy Jet. Naše fondy jsou určeny kvalifikovaným investorům, kteří mají na investici minimálně milion korun. Nabízeli jsme je i našim klientům, kterým spravujeme majetek v rámci wealth managementu. Dokázali jsme se těmito fondy dostat i do distribuční sítě privátního bankovnictví některých bank.

Když fondům Jet přinesete vyšší stovky milionů korun, podílíte se nějak na jejich investičních rozhodnutích?

Většinou nejsme v investičním výboru, rozhodování necháváme na nich. Ale pravidelně se potkáváme, kde nám reportují, které projekty mají vyhlédnuté, jak se vyvíjí firmy, do nichž už investovaly, a jaké s nimi mají záměry. Někdy jim dáváme i dost nepříjemné otázky, třeba, co se stane v určitých černých scénářích. Do řízení jim ale nemluvíme.

Jet Venture se zaměřuje na mladé rostoucí firmy, které mají produkt, který lze uplatnit v průmyslových podnicích. Je takových firem v širší střední Evropě, na kterou fond cílí, dost?

Zajímavého firemního podhoubí je tady dost. Určitě pro objem kapitálu, který společně dokážeme posbírat. Otázka je, jestli dostatek těchto firem dokáže vyrůst tak, jak si představujeme, a přinést očekávané zhodnocení. Je jasné, že ne každá z takových firem se stane jednorožcem a některé projekty nemusí vyjít. Ale jde o to, aby ty ostatní, které uspějí, přinesly dostatečný výnos.

Proč by měl někdo investovat do Jet Venture přes Conseq, a ne napřímo?

Jet se nesoustřeďuje na to, aby měl tisíce investorů. Nemá na to dostatečně administrativní zázemí. Chtějí ale získat peníze i od investorů, které dnes obsloužit nedokážou. To umíme dělat my. Conseq proto vyrobí strukturu, které se říká master feeder fond, jehož jedinou investiční strategií je investovat pouze do jednoho podkladového fondu, například Jet Venture. Umíme tak nabídnout mnohem širšímu okruhu investorů, aby si sáhli na takovou investici, ke které by se třeba napřímo přes Jet nedostali. Navíc u nás mohou investovat od milionu korun, zatímco přímo přes Jet Venture až od pěti milionů korun.

Jde jen o tuto finanční a administrativní bariéru?

Private equity je specifická investice i tím, že některé fondy se svými investory uzavírají dohody, podle nichž jim uvolňují peníze postupně, jak přicházejí akviziční příležitosti. To vyžaduje mezi private equity fondem a investorem poměrně velkou důvěru. Tu si může vybudovat u omezeného okruhu investorů, které zná. Dělat to takto s tisícovkami investorů je mnohem složitější. Naše struktura umožňuje, že investoři nám dávají peníze všechny najednou, my řídíme závazek vůči podkladového fondu a zbytek peněz, které jsme mu zatím nevyplatili, zhodnocujeme na finančním trhu. Samozřejmě extrémně konzervativně přes repo operace nebo krátkodobé dluhopisy.

Druhou možností, kterou jste letos investorům nabídli, je fond investující do private equity fondu BNP Paribas Agility Co-Invest Fund 2. Ten jste si také vybrali na základě osobních vztahů?

Tento příběh je jiný. S BNP Paribas spolupracujeme a jejich fondy Parvest distribuujeme přes dvacet let. Je to největší banka eurozóny. S jejich lidmi máme dlouhodobé vztahy. Takže k ní máme elementární důvěru. Když za námi přišli, že by tento fond chtěli nabídnout na českém trhu, bylo pro nás jednodušší se o tom začít bavit, než kdyby přišla firma, s níž takové vztahy nemáme. Pochopitelně jsme se detailně dívali na strukturu jejich fondu, na historické výsledky jejich private equity. Výhodou je, že tento byznys dělají už spoustu let.

Do jakých typů firem fond BNP Paribas investuje?

Pro spolupráci jsme se rozhodli i proto, že dosud naši private equity partneři investovali hlavně v našem regionu. Toto je první fond, který umožní našim investorům investovat do private equity projektů v celé západní Evropě. Odvětvově se v investicích neomezuje.

Je rozdíl ve výnosnosti takového geograficky více rozkročeného fondu ve srovnání s fondy zaměřenými jen na středoevropské firmy?

Rozdíl je v tom, že v západní Evropě je potenciálních projektů mnohem více. Tím pádem dokážou poskládat mnohem širší portfolio. Potenciální výnos může být o něco nižší, ale zase bude stabilnější, protože fond pracuje s nižším rizikem. Je rozdíl, jestli do něj koupíte pět firem a jeden nebo dva z těchto projektů nevyjdou, což se na celkové výnosnosti může výrazně projevit, a jestli máte v portfoliu padesát projektů, kdy neúspěch jednotek z nich se do celkového výnosu až tak negativně nepromítne. Neúspěch přitom nemusí nutně znamenat, že se dané firmě nedaří, ale že v době plánovaného exitu přijde hospodářský útlum a nebude na trhu nikdo, kdo ji bude chtít za požadovanou cenu koupit. A bude nutné čekat třeba i několik let, až se situace na trhu zlepší.

Chcete zkoušet i další alternativní aktiva, například kryptoměny, které by chtěl do rezerv České národní banky nakupovat její guvernér?

Pokud na trhu vznikají nové příležitosti, snažíme se po nich jít, abychom pro naše klienty zůstali atraktivními partnerem. Ale chceme zůstat v oblastech, které jsou regulované a u nichž věříme, že přináší nějakou hodnotu. Tato kritéria kryptoměny nesplňují, pořád tam může docházet k podvodům, reputačně jsou rizikové, protože se v nich mohou prát špinavé peníze. Navíc těžko hledáme jejich fundamentální hodnotu a správné ocenění. Nepřichází proto v úvahu, že bychom je do našich stávajících fondů zařazovali nebo bychom pro ně vytvářeli nové vlastní fondy.  

Už rok v Česku funguje nová možnost dlouhodobého zajištění na stáří, takzvaný Dlouhodobý investiční produkt (DIP). Zatím se do něj zapojilo 116 tisíc lidí. Je to hodně, nebo málo?

Když začínalo doplňkové penzijní spoření, tak za první rok přitáhlo zhruba 90 tisíc lidí. Takže v tomto srovnání si DIP nevede špatně. Navíc je třeba si uvědomit, že sice se o něm mluvilo velmi dlouho, ale legislativně byl schválený až před Vánoci 2023. Na přípravu proto bylo velmi málo času. My jako menší firmy jsme dokázali DIP spustit rychle, třeba už v lednu. Ale velkým bankovním domům, které by měly hrát v distribuci mnohem větší roli, to trvalo několik měsíců.

Kolik z těch 116 tisíc lidí skončilo v Consequ?

Zhruba 30 tisíc klientů. Posbírali jsme přibližně čtvrtinu trhu, tak vysoké číslo jsme nečekali.

Co by mohlo pomoci většímu rozšíření DIP?

Velkou roli mohou sehrát zaměstnavatelé a jejich příspěvky na DIP jejich zaměstnanců. Musí si na to zvyknout, upravit své účetní systémy. DIP se ale nevytvářel pro to, aby za dva roky v něm byly dva miliony lidí jako v doplňkovém penzijním spoření. Úspěch bude, když ho za deset let budou Češi považovat za naprosto standardní nástroj pro své dlouhodobé úspory.

Bude DIP fungovat jako nástroj pro akumulaci dostatečného majetku na stáří, nebo to bude spíše jen další z možností daňové optimalizace?

Z daňového základu je možné si odečíst až 48 tisíc korun, které si za rok do DIP posíláte. Investovat dlouhodobě 4 tisíce korun měsíčně není úplně málo. S takovou pravidelnou investicí se už dá vytvořit majetek, který může vykrýt podstatnější část výpadku příjmu v důchodu. Kdyby klienti běžně využívali celou částku pro daňovou úlevu, tak si můžeme radostí poskočit. Navíc jim další peníze může posílat zaměstnavatel. V doplňkovém penzijním spoření je průměrná měsíční úložka něco přes tisíc korun, což je hodně málo.

Je v DIP něco, co by si zasloužilo doladit?

Na větší problém jsme zatím nenarazili. V budoucnu může přijít diskuze o tom, že se omezí možnost jednorázového výběru naspořených peněz. Bude větší tlak na to, aby si lidé z DIP vybírali peníze průběžnou rentou. Druhým směrem by mohla být úprava, která DIP otevře i rodičům, aby do něj investovali pro své děti. Není to ale něco, co by se mělo řešit teď hned.

Text: Jan Stuchlík
Foto: Ondřej Pýcha