Česká národní banka, s nechtěnou pomocí energetické krize a přetrvávajícího překotného růstu cen, dosáhla svého. Trh s novými rezidenčními byty se zastavil. Neochladl, rovnou zmrzl. Když se ve druhém čtvrtletí minulého roku propadl o více než šedesát procent oproti předminulému roku, který byl rekordní ve všech směrech, mysleli jsme si, že je to špatné, ale stále ne marné. A že je třeba poptávce trochu pomoci.
Developeři začali tahat z klobouku králíky zdarma, tedy pardon – kuchyně, interiérové vybavení, garáže. Jiní se vrhli na akce typu vlk se nažere a koza zůstane celá – tedy zdražím, v lepším případě neslevím, a rozdíl v hodnotě potenciální slevy nabídnu jako kompenzaci současné úrokové sazby hypoték. Jenže vlk se nenažral. A tak se objevila i nabídka na první Black Friday v realitách. Ano, čtete správně – veřejně komunikované výrazné slevy, věc donedávna neslýchaná. Výsledek toho všeho? Nic.
Méně nových bytů
Prodává se ještě méně – tedy skoro vůbec. Trochu se doprodávají dokončené byty nebo se snáší modré z nebe tam, kde chybí pár metrů do splnění předprodejů, aby banka spustila financování. Nové stavby se oddalují, stavební náklady neklesají, některé projekty jsou už na prodej. Investoři se moc nehrnou, naleznou teď lepší možnosti jinde než v realitách. Důsledek toho všeho? Až tahle krize skončí, bude na trhu méně nových bytů než kdy jindy.
Opět bude znít z médií a rezonovat napříč společností obehraná deska o tom, že se málo staví, obnova bytového fondu nestačí poptávce a ceny bytů rostou. Politici budou deklarovat snahu vše vyřešit mávnutím kouzelného proutku, developeři budou zase na pranýři. Dá se na tom všem najít něco pozitivního? Snad to, že se mezitím trh vyčistí, že opětovně dojde k diferenciaci cen. Není přece normální, když, s trochou nadsázky, byt v Horních Počernicích stojí podobně jako byt na Smíchově u metra.
Nájmy rostou
Mezitím, z důvodů odložené poptávky po vlastním bydlení, dochází k druhému extrému – skoro celá poptávka po bydlení se přelila do nájmů. A ty, světe, div se, rostou. A dost výrazně. Cena 400 korun za m2 už není nic šokujícího, za chvíli to bude 450. V Praze očekávám, že se cena v dobré lokalitě vyšplhá až k 500 Kč za m2. Spolu s růstem ostatních cen to rozhodně není nic veselého pro společnost.
Alespoň pronajímatelé mají po letech stagnace nájmů nějaký důvod k radosti. On totiž dosavadní výnos na úrovni tří procent nebyla žádná bonanza. Protože se staví málo a protože mezinárodní institucionální investoři do nájemního bydlení v ČR dočasně tlumí svůj apetit, neočekávejme, že se poptávka saturuje vyšší nabídkou a růst cen nájmů se brzy zastaví. Zase zavládne na rezidenčním trhu nespokojenost, uslyšíme o tom, že nájmy jsou extrémně drahé, že bydlení by mělo být základním právem. Politici budou opět deklarovat snahu vše vyřešit, někteří budou volat po zestátnění, zastropování, jiní, méně radikální, začnou navrhovat vyšší příspěvky na bydlení.
Vítejte v Česku, v zemi, kde se podniká ode zdi ke zdi. Jak z toho ven? Už jste to slyšeli mnohokrát – zrychleme trh, zrychleme povolování, zjednodušme stavební a jiné předpisy. Teď na to bude čas a prostor. Dejme trhu šanci být v rovnováze. Ano, i tohle už je obehraná deska, rozhodně to však není evergreen.
Viktor Peška, obchodní a marketingový ředitel společnosti Crestyl
Má více než dvacetileté zkušenosti z oblasti marketingu a obchodu. Ve společnosti Crestyl, která se specializuje na budování víceúčelových projektů, připravuje obchodní strategie. Mezi nejvýznamnější projekty firmy patří rezidence Šárecký dvůr, přičemž stranou nezůstávají ani kancelářské prostory.
