Ve společnosti Skanska pracujete už více než 18 let, z toho tři čtvrtiny této éry ve stavebních oborech a třetím rokem v developmentu. V čem se tyto obory podle vás nejvíc liší?
Sportovní terminologií bych projektový development nazval týmovým maratonem, avšak s mnoha nástrahami a mnohdy nepředvídatelnými překážkami. Oproti tomu stavebnictví, myslím nyní zejména pozemní stavitelství, je takový polosprinterský týmový Spartan Race v těžkém terénu, stále plný improvizace (úsměv).
To je hezké přirovnání. Jaké rozdíly jsou podle vás v obou oborech nejzásadnější?
Vývoj developerského projektu, od prvotní myšlenky koupit vhodný pozemek po předání bytu klientovi, trvá v Praze běžně osm, deset i více let. Samotná stavební činnost v tom představuje v průměru necelé dva roky na konci celého mnohaletého úsilí. Development vyžaduje obrovskou dávku vytrvalosti a trpělivosti. Navíc je to neskutečně komplexní disciplína. Je na něm krásná zejména tvorba, respektive vývoj produktu. Skýtá skutečný prostor pro kreativitu, kdy v zásadě z ničeho postupně vytváříte nové místo, ve kterém lidé budou bydlet, pracovat, nakupovat, ale především žít. Stavebnictví je zase krásné v tom, že okamžitě vidíte výsledek své práce. Každý den sledujete progres, který se na staveništích odehrává. Avšak v drtivé většině případů pouze zhmotňujete to, co někdo jiný vymyslel, vyvinul a vám zadal postavit. Určitý prostor pro kreativitu tu však také je, můžete ovlivnit, jak daný úkol zrealizujete.
Skanska si na stavebním i developerském trhu drží své specifické místo. Proč tomu tak podle vás je?
Jsme považováni za tradiční stavební a developerskou skupinu. Máme za sebou sto třicet let historie. To má určitě vliv na sílu našeho brandu. Mohl bych zmínit osvědčený byznys model, založený na kombinaci externího byznysu a interní spolupráce mezi developerskými a stavebními jednotkami. Podle mě jsou ale pravým důvodem, proč jsme si získali jisté renomé, hodnoty, na nichž je naše podnikání všude ve světě, a tedy i u nás, založeno.
O kterých konkrétních hodnotách hovoříme?
Záleží nám na tématech péče o zdraví a o život, věnujeme se udržitelnosti, etice a individuálnímu přístup k zákazníkovi. Všechny tyto atributy jsou jasně komunikovány a vyžadovány hlavně uvnitř firmy. Když si je osvojí celý tým, není potřeba investovat do nějakých okázalých marketingových proklamací. Hodnoty firmy denně žijeme a věřím, že jsou vidět i skrze naše projekty a přístup ke klientovi, k městu a všude tam, kde podnikáme.
Vím, že vaší specialitou v rámci udržitelného stavebnictví je oblast úspor vody v bytových domech.
Dnes už si všichni uvědomujeme, jak je voda v našem kraji vzácná, a že je třeba o ni pečovat a nakládat s ní hospodárně. Pokud se na bydlení budoucnosti chceme dívat z pohledu jeho životního cyklu, musíme k úsporám energií i vody hledat nová řešení, nejen předpokládat, že obyvatelé domu budou dostatečně uvědomělí a šetrní. Proto už standardně všude využíváme úsporné armatury, které uspoří až čtvrtinu pitné vody.
Velmi unikátně také využíváte takzvanou šedou vodu. Do jaké míry je tato technologie realizovatelná v masovém měřítku vašich staveb i tuzemských staveb obecně?
Například splachovat pitnou vodou je naprosto nehospodárné, proto jsme se před několika lety odhodlali vyzkoušet systém hospodaření s šedou vodou u bytového domu v Praze 5. Už po prvním roce jeho fungování se plně potvrdila naše očekávání, tedy že bytový dům dokáže uspořit dalších 15 % pitné vody. Úspora ale může být i vyšší, v případě, že budeme vytrvalejší, a pokud nám legislativa dovolí do budoucna užívat šedou vodu i pro jiné účely, než jen pro splachování toalet. Ideální by bylo, kdyby legislativa podporovala využití šedé vody v projektech a kdyby se stala standardem v bytové výstavbě.
Jaké jsou s tímto řešením spojeny náklady ze strany developera a do jaké míry tento ekologický přístup ovlivní cenu nemovitosti?
Investice do instalace systému hospodaření s šedou vodou v bytovém domě Botanica K, kde je 99 bytových jednotek, dosáhla výše dvou milionů korun. Při celkových nákladech projektu, které se vyšplhaly na téměř čtvrt miliardy, se nejedná v rozpočtu o až tak zásadní částku. Klienti těchto 99 bytů každým rokem ušetří dohromady 1,6 miliónu litrů pitné vody. To jsou dvě třetiny podolského bazénu ročně jen v jednom pražském domě. Pokud započítáme i poplatky spojené s údržbou a servisem systému, pak nám vychází, že návratnost investice je mezi 14 a 18 lety. Nicméně finanční úspora není hlavní motivací, proč Skanska úsporný systém hospodaření s šedou vodou v projektech instaluje. Tou je jednoznačně odpovědný přístup ke zdrojům.
Jak na tento trend reaguje aktuální legislativa, konkrétně novela vodního zákona, kterou nedávno začala projednávat Sněmovna a která vznikla v souvislosti s častými obdobími sucha?
Z pohledu úspory vody a vůbec udržitelnějšího rozvoje sídel vidíme jako klíčový úspěch související s novelou vodního zákona, a to novelu zákona o veřejném zdraví, do kterého je nově zaváděn termín užitkové a šedé vody. Další využití této málo znečištěné vody, která tvoří až polovinu odpadních vod odtékajících z domácností, je příležitostí nejen pro samotné bytové domy, ale do budoucna jistě i pro využití mimo dům, klidně i dalšími subjekty. Například na závlahu soukromé či městské zeleně, ale i další účely, všude tam, kde nemusí používaná voda dosahovat pitné kvality. Velkým vzorem nám v této tematice může být Izrael, který se transformoval z pouštní země bojující se suchem do země, která vodu dokonce exportuje.
Jak se tato novela dotkne povinností developerů při výstavbě a jak tyto snahy hodnotíte?
Pro Skanska Reality je efektivní hospodaření se srážkovými vodami kolem budov běžnou praxí. Pro celou řadu stavebníků může být posun v této oblasti novou výzvou, nicméně je to krok správným směrem. Tato změna může pomoci vylepšit mikroklima ve městech, snížit efekt tepelného ostrova a pomoci vytvářet kvalitnější prostor pro život mezi budovami. Česká republika je naprosto závislá na vodě, která na našem území spadne, a veškerá voda nám pak v řekách odtéká do zahraničí. Její efektivní a odpovědné využívání ve městech, ale především v zemědělství, je klíčové. Ve městě vidíme jako největší příležitost pracovat s vodou šedou.
Loni jste představili produkt Rebetong, recyklovaný beton vyrobený ze stavební suti, který jste vyvinuli ve spolupráci s českou firmou ERC-TECH. Jak dlouho trval jeho vývoj?
Společnost se vývoji věnovala zhruba deset let, až se jim produkt podařilo dovést do fáze laboratorních testů. Společný vývoj, jehož už se účastnila i Skanska a který se zaměřoval na optimalizaci výroby a ověření v průmyslových podmínkách, začal v lednu 2019 a už na podzim 2019 jsme zahájili certifikovanou průmyslovou výrobu.
Jak se dosud v zahraničí či u nás vyvíjely snahy vytvořit recyklát betonu nebo jeho náhradu kvůli ubývajícímu množství běžně používaného kameniva?
V zahraničí i u nás trvají pokusy již řadu let, ale zaměřily se vesměs pouze na částečnou náhradu přírodního kameniva recyklovaným. To také doporučují stávající technické normy. My jsme šli dál a nahrazujeme plných 100 %, což je patrně světový unikát. Zároveň také pracujeme na revizi normy, která umožní širší využití našeho materiálu.
Proč má podle vás Rebetong potenciál stát se revolucí v globálním měřítku, jak uvádíte? Jak si tuto revoluci představujete?
Těch pohledů je víc. Při širokém využití má Rebetong potenciál zpracovat většinu stavební suti, která je u nás generována, my konkrétně předpokládáme její využití v řádu 70 až 80 procent. To by pak představovalo zhruba 20 % veškeré produkce betonu. Tím bychom ušetřili obrovské množství přírodního kameniva, které by mohlo být využito pro aplikace, kde je nenahraditelné. Zároveň tím můžeme omezit skládkování stavební suti a rezervovat tak prostor na skládkách pro odpady, které se recyklovat nedají.
Jak chcete tento produkt dále monetizovat a šířit i mimo skupinu Skanska a v jakém časovém horizontu?
Zatím si chceme tuto konkurenční výhodu ponechat, nicméně společnost ERC-TECH už nabízí licence i v zahraničí.
Zakládáte si podle svých vyjádření na tom, že při vytváření nových rezidenčních areálů zapojujete do diskuze veřejnost a budoucí sousedy. Co je cílem?
Spolupráce s veřejností formou participace je pro nás nedocenitelným pracovním nástrojem. Už jen slovo developer je pro lidi doposud strašákem. Nikdo nezná danou lokalitu lépe než lidé, kteří v ní dlouhodobě žijí. A my sem přicházíme mnohdy na několik let a chceme měnit něco, co místní mají rádi. Smysl spolupráce s lidmi, kteří v lokalitě žijí, vidíme v tom, že díky veřejnosti získáme ucelený pohled na danou lokalitu a její skutečné potřeby.
Jak to vypadá v praxi?
Ptáme se, mapujeme reálné potřeby místních občanů, jejich vnímání místa – chceme vědět, co lidé vnímají, jaká jsou pozitiva a negativa lokality, a to nám pomáhá při vytváření finálního návrhu budoucí podoby nové výstavby. Dokážeme tak do místa přinést i to, co podle jeho obyvatel v lokalitě doposud chybělo. Některé pozemky také dokážeme dočasně upravit a poskytnout místním k jejich vlastnímu komunitnímu využití do doby, než zde začneme stavět. Tyto aktivity se pak propisují i do budoucího projektu.
Daří se to realizovat u všech vašich projektů?
U těch, které vyvíjíme od samého počátku, umíme a chceme participovat. Jak rádi s nadsázkou říkáme, participace dává smysl, když proběhne ještě předtím, než architekt nakreslí první čáru. Pokud projekt koupíme již v pokročilejší fázi vývoje, pak už je to složitější, protože bychom určitými fázemi povolovacích procesů museli projít znovu, což v Praze znamená několikaleté zdržení. I tak se ale snažíme s místními mluvit a projekt upravit tak, jak se v dané fázi ještě upravit dá.
Text: Nikol Pavlíčková, Foto: Ondřej Pýcha
