Poslední velký rozhovor se zástupci DECOLANDU – jedné z nejvýznamnějších českých společností zastupujících nejlepší světové nábytkářské značky – jsme připravovali před pár lety, v době, kdy na český trh uváděla rakouského výrobce niche kuchyní Team 7. Tři roky poté nás Decoland nechal nahlédnout přímo do té své „kuchyně“. V otevřeném rozhovoru s Miloslavem Kolaříkem a Leošem Srpkem, jednateli a spolumajiteli firmy, jsme se dotkli mnoha aspektů podnikání v oboru, který má k architektům mimořádně blízko.

Team 7 byla vždy moje oblíbená značka, jak se jí daří?

MK.: Team 7 si vede skvěle. Mají zcela zmodernizovanou výrobu a před dvěma lety otevřeli nové sídlo s krásným „showroomem“. Na poměry malé rakouské vesničky opravdu impozantní dřevostavba. Soběstačná, ekologická, bez klimatizace, funguje na přirozené ventilaci. Na českém trhu se značce rovněž daří velmi dobře. Už u nás našla své publikum. Máme výhradní zastoupení pro Českou republiku, a i když to chvíli trvalo, podařilo se nám vytvořit stabilní klientelu. Jde o zákazníky, kteří se zhlédli v kvalitním nadčasovém minimalistickém nábytku z masivního dřeva. Team 7 si zakládá na transparentním původu materiálu: od stromu v lese, přes sušení až po finální zpracování. Značný důraz klade na design. Mimochodem v minulém roce uvedli na trh lounge křeslo Eliot, které k naší velké radosti navrhla Lucie Koldová.

LS.: Mají celý proces pod kontrolou – od lesa až po hotový kus nábytku. Nejde jen o technologii, ale i o samotný materiál.

MK: Mají sedm hlavních dřevin. Třeba buk, je cenově dostupnější a poptávka po něm stále přetrvává. Zásadně ale již několik let vládne ořech a především pak dub ve své přírodní podobě. Na trhu narůstá poptávka po tmavých dřevinách a ořech neuspokojí všechny. Proto hledali novou povrchovou úpravu masivního dubu, než jak jej běžně známe – třeba bělený nebo mírně tónovaný. U olejovaného masivu je totiž technicky složitější dostat stabilní odolný tmavý odstín. Nedá se to vůbec srovnat s mořenou a lakovanou dýhou. Vloni na konci roku se jim ale podařilo vyvinout technologii, jak dub tepelně upravit a ve spojení s tónovaným olejem získat tmavý „sexy“ odstín. Výsledek představí na Milánském veletrhu. My aktuálně připravujeme obnovu a přesun expozice značky Team 7 do Průhonic. Pochopitelně novinky tam budou také k vidění.

Proč přesouváte Team 7 do Průhonic?

LS: Ta rotace je záměrná – chceme, aby „showroomy“ byly živý organismus, který se vyvíjí. Současně jsme navázali spolupráci s novou značkou, italskou Modulnovou, a pro její uvedení na český trh nám Karlín, kde jsme čtyři roky měli Team 7, přišel jako ideální prostor.

Čím vás Modulnova oslovila?

LS: Modulnova je hodně projektově orientovaná značka, u které nejde tolik o jednotlivé kusy nábytku, ale o komplexní řešení prostoru. Poskytuje obrovskou paletu materiálů pro celé interiérové kompozice – včetně vyřešených detailů stavebních prvků, příček a obkladových systémů, které byť skrývají řadu funkcí, působí na první pohled minimalisticky. Za těmi panely můžete mít na první pohled nerozeznatelný přístup k úložným prostorám, anebo ke skrytému technickému zázemí. Vše je dokonale integrované. Vizuálně zůstává prostor maximálně jednoduchý a čistý, což ladí s naší filozofií.

Vybíráte si značky sami, nebo vás oslovují? Co bývá častější?

MK: Český trh se neustále vyvíjí. Když jsme začínali, nabízeli jsme kompletní sortiment – od kuchyní po veškerý nábytek ve vyšší střední třídě. Postupem času jsme si ale řekli, že chceme jít víc do prémiového segmentu, který nabízí větší stabilitu i jasnější pozici na trhu.

Bylo těžké se v tomto segmentu prosadit?

MK: Nebylo to jednoduché. Top značky tu už většinou měly nějaké zastoupení – někdy silnější, někdy slabší. Od roku 2016 jsme čekali na příležitosti, až se některé značky uvolní. Prvním velkým krokem byl Team 7 a Edra. Postupně k nim přibyly Living Divani, Frigerio a naposledy Modulnova a Lema. Dnes už můžeme říct, že máme portfolio prémiových značek kompletní. Obsahuje kompletní sortiment pro stavbu výjimečných interiérů. Materiálově disponujeme špičkově zpracovaným nábytkem z exkluzivních laminátů, dýh i masivu. V deskovém nábytku máme opravdu všechno, co si lze představit. A tím se pro nás letos ten kruh uzavřel.

Nechybí vám v portfoliu něco naprosto odlišného? Například Kartell?

MK: Určitě, ta touha po něčem jiném tam je. Ale takové věci si můžeme dopřát výjimečně. Na prvním místě potřebujeme mít pevné základy – produkty, na kterých lze postavit stabilní byznys. A myslím, že se nám letos základy opravdu podařilo zdárně dobudovat. Máme kompletní sortiment – jak ve vyšší střední třídě, tak v prémiovém segmentu. Když budeme chtít někde experimentovat, pak v rámci doplňkového sortimentu. Tam si můžeme dovolit víc kreativity a pustit se třeba i do něčeho speciálního.

Co konkrétně máte na mysli?

MK: Nedávno jsme uzavřeli exkluzivní spolupráci s českou sklárnou Sans Souci. Přišli s novou rezidenční kolekcí světel – nádherná práce, která navazuje na jejich silné zázemí v projektových zakázkách. A teď poprvé vytvořili standardizovanou řadu svítidel, určenou i pro rezidenční trh. My je budeme exkluzivně zastupovat. Kolekci poprvé představí letos na veletrhu v Miláně – a zároveň bude k vidění na Karlínském „showroomu“ a na Rohan Design District. Je to krok mimo nábytkovou linii, ale pořád v duchu našeho snažení. Kolekce svítidel mají funkční design a dokonale zpracované, jedinečné materiály.

Nehodily by se vám do portfolia i jiné české nábytkové značky?

MK: My nemůžeme dělat se všemi. Abychom si udrželi vztah s klientem a poskytli mu maximální servis, potřebujeme pracovat s jedinečnými značkami. Když máte v portfoliu každého, ztrácíte možnost udržitelně budovat trh. A konkurence vás snadno dohoní. Trvalá udržitelnost pro nás znamená mít marži, se kterou můžete značku rozvíjet, a ne jen jednorázově zazářit. Abychom dokázali našim klientům poskytnout stoprocentní servis, musíme každou značku prezentovat na skvělém místě, na optimální ploše a mít k ní vyškolený kvalitní personál od prodejce po montéra. A to nejde bez adekvátní marže, kterou pokryjete s tím spojené vysoké náklady. Marže jde ruku v ruce s exkluzivitou. Pokud ji nemáte, těžko nastavíte pravidla, za jakých hodnotu značky udržíte.

LS: A právě u českých značek bývá těžké domluvit exkluzivitu. Většinou si chtějí prodávat samy, nebo se nabízí vícero prodejcům. Tím se ztrácí kontrola a prostor pro seriózní spolupráci.

MK: To je právě výhoda Sans Souci. Jsou silní v exportu, živí je velké projektové zakázky. Rezidenční světla jsou pro ně více méně doplněk – třešnička na dortu. A protože si pečlivě vybírají, s kým spolupracují, dává to smysl i nám. Nekřížíme se v klientech, nejsme v přímém konfliktu s jejich rakouským zástupcem, takže je to udržitelné. Dívají se na to střízlivě, chtějí být výjimeční, zatím bez ambicí být všude. A to je rozdíl oproti značkám, které jsou rozprostřené napříč celým trhem. Na českém trhu s rostoucí, ale stále relativně slabou kupní silou je snaha top prémiové značky být všude sebezničující.

Které značky vám dělají největší radost?

LS: Největší radost mi poskytuje celková ucelenost našeho portfolia. Ale třeba Modulnova, tam vidím velký smysl pro projektové řešení prostoru. I když ji teprve uvádíme, má obrovský potenciál. Jinak ale největší hodnotu vidím v tom, jak se naše značky navzájem doplňují. Každá má své místo, specifickou roli. A jako celek tvoří krásné profilované portfolio. Bez té provázanosti by to nefungovalo. Dlouhodobě budujeme celý koncept – nejen jednotlivé produkty, ale i služby, tým, organizaci. Pro nás je radost mít přesně takový funkční koncept značek a spolupracujících lidí.

Takže značky samy o sobě nestačí?

LS: Jsou důležité, ale klíčoví jsou lidé, kteří za nimi stojí. Značky jsou jen nástroje, ze kterých skládáme komplexní nabídku. Výsledkem je zážitek, který zákazník dostane.

MK: Lidé jsou vskutku zásadní, a to nejen naši interní, ale i lidé, se kterými komunikujeme u vybraných značek. V tom ohledu bych chtěl vyzvednout například tým manažerů, se kterými se nám skvěle jedná v nově získané značce Lema. To je další silná italská značka, kterou jsme čerstvě získali.

To je konkurence Poliformu, že?

MK: Ano, přesně. Lema je silná hlavně na domácím italském trhu, Poliform zase v exportu. Obě mají obrovský potenciál. Loni nás ale Lema na veletrhu trochu zklamala – čerstvě se rozešli s art directorem Pierrem Lissonim a mankance vedení byla znát. Stánek působil nevýrazně. Ale věříme, že letos přijdou s novou energií. Export Lemy vede nový exportní manažer Diego Romano, který léta vedl export v Gessi. Ale podstatné je, že Lema našla novou art direkci ve studiu A++ založeném Paolem Colombem a Carlem Colombem. A když máte v zázemí přes dvě stě designérů, kteří denně něco vyvíjejí, musí z toho vzniknout něco zajímavého. Více hlav, více nápadů.

Jak tyhle značky vnímají český trh?

LS: Pro většinu z nich je to hlavně „o Praze“. Když řeknete „český trh“, automaticky tím myslí Prahu. Neřeší to tak komplexně, že by usilovali o širší pokrytí. Chtějí být vidět v hlavních městech – a Praha je v tomhle smyslu důležitá. Zásadní je pro ně možná i symbolika – když sem přijede italský turista nebo obchodní partner, uvidí známou značku i v Praze. Má to pro ně synergický efekt.

MK: Ale pořád jsme pro ně takový špendlík na mapě. V objemech jsme zanedbatelní. To, co tu budujeme, je sice hodnotné, ale v jejich globálních číslech se to ztrácí. U těch velkých značek jde hlavně o to být důstojně zastoupený ve všech metropolích. Ideálně monobrandem. A Praha se v tomhle směru profiluje podobně jako třeba Vídeň nebo Mnichov. Vidíme to i tady – Jiří Stopka otevřel „showroomy“ Minotti nebo Poliform. Myslím, že trend bude čím dál více směřovat k monobrandům.

Můžeme čekat více samostatných značkových „showroomů“ místo multibrandových?

MK: Přesně tak. Monobrand dává smysl – ale jen pokud máte silné ekonomické zázemí. Otevřít takový „showroom“ není jen o prostoru, musíte to celé utáhnout. Bez stabilního základu to nemůže dlouhodobě fungovat.

Plánujete jít cestou monobrandových „showroomů“ i vy?

LS: Částečně jsme do nich vstoupili – máme dva monobrandy. Dává to ekonomický smysl, tedy kde se značka uživí sama o sobě, tam do toho jdeme. Ale v rámci Decolandu většinu značek využíváme v projektových zakázkách. To nejsou produkty, které by se prodávaly přímo z podlahy „showroomu“, je to o návrhu celého prostoru.

MK: Něco strategického určitě chystáme. Nicméně hráčů na trhu je jen pár a myslím, že právě ve vzájemné synergii se může v Praze vytvořit něco jako „Pařížská“ pro interiérový design – zóna, kde budou mít monobrandy své jasné místo. Ale není to tak jednoduché. Ještě na tom musíme hodně zapracovat.

Jaký je u vás poměr projektových zakázek a koncových zákazníků?

LS: Jedná se o citlivější čísla. Navíc je potřeba říci, že hranice mezi „projektem“ a „běžným prodejem“ se občas stírá. My si pod projektem představujeme něco komplexního – ale někdy jde jen o návrh kuchyně a přilehlého prostoru. I to ale řešíme se službou a péčí, která odpovídá vyšší úrovni produktu. Snažíme se ke každé zakázce přistupovat projektově. Nejde jen o to prodat kus nábytku, ale vytvořit řešení na míru. Zákazník investuje do kvalitního produktu a my k tomu přidáváme i servis – vizualizace, poradenství, návrh prostoru.

MK: Když mluvíme o skutečných projektech – tedy třeba kompletní zařízení celé vily –, tak těch za rok není mnoho. Objemově udělají výrazný skok. Číslo může být ale zavádějící. V takových projektech často zajišťujeme i věci mimo náš „core business“ – koordinujeme dodavatele koupelen, podlah, dveří, osvětlení. V celku to vypadá objemově pěkně, ale je na tom mnoho člověkohodin a nižší marže. Proto musíme pečlivě plánovat, abychom neztráceli efektivitu.

Přesto je to směr, kterým se chcete víc ubírat?

MK: Určitě ano. Vidíme, že prémiový trh se tím směrem posouvá. Klienti buď přijdou pro konkrétní kus – třeba pohovku do svého architektonického projektu, nebo přijdou s celou vilou a očekávají, že jim uděláme kompletní řešení na klíč. A ten zájem roste. Zhruba polovinu našeho byznysu ale stále tvoří vyšší střední segment. I tam děláme projektově laděné zakázky – třeba v rámci BoConceptu spolupracujeme například s dánskou ambasádou, kde se nám daří velmi dobře.

U větších projektů, třeba vil, je nevýhodou, že je často nemůžete nikde ukázat.

LS: Přesně tak. A navíc, když jsme se před chvílí bavili o monobrandech, je potřeba říci, že projekty a monobrandový přístup jdou někdy trochu proti sobě. V rámci projektu totiž často kombinujeme různé značky – vybíráme to nejlepší z každé. A právě v tom spočívá síla multibrandu. Klient si z toho „koláče“ vybere ty části, které mu nejvíc vyhovují. Výjimkou je třeba Modulnova, anebo Lema, protože ty nabízí komplexní řešení celého interiéru v rámci jedné značky – včetně čalouněného nábytku a dalších prvků. Ale to jsou výjimky. Většina značek se specializuje na konkrétní segment – třeba jen pohovky anebo osvětlení. A právě proto u nás dává smysl multibrandové nastavení.

MK: Je to také o velikosti zázemí. Pokud máte jeden monobrand a jeden „showroom“, máte omezené možnosti. Ale pokud jste skupina a máte z čeho vybírat, dají se budovat větší projekty. Ty „stavební kostky“ přicházejí časem. Důležité je mít vizi a tu si myslím, že máme. Jdeme za ní tak, aby náš systém dlouhodobě fungoval. Trh se mění, na cestě je spousta výzev, ale trend je pozitivní – a my chceme vytvořit odolný koncept.

Zasáhl vás covid?

LS: Nezasáhl. Lidé byli více doma, a tím pádem začali řešit své bydlení intenzivněji než předtím. „Home office“ se stal novým standardem – a ten něco stojí. Lidé začali investovat do domácího prostředí. A i v kancelářském segmentu se něco změnilo – i když trochu jinak, než by se čekalo.

Kancelářské prostory jsou navržené tak, aby podporovaly pohodu, klid, soustředění. Využívá se hodně čalouněného nábytku, akustických prvků, útulných „lobby zón“ – jako v hotelu. Klasické kanceláře, jak jsme je znali, už nejsou tak oblíbené.

Když děláte celé vily pro náročné klienty, jak řešíte dodací lhůty? Italské značky nemají vždy nejlepší pověst, co se týče flexibility.

LS: S tím bych úplně nesouhlasil. V oboru se pohybuji dlouho a mám zkušenosti jak s německými, tak italskými výrobci. A za sebe mohu říct, že s italskými firmami jsme vždy spolupracovali bez problémů. Není to otázka země původu, ale konkrétní značky a jejího přístupu. Samozřejmě, drobné posuny se mohou stát, ale to je běžná realita. Celkově máme s italskými dodavateli velmi dobré zkušenosti.

MK: Zvláště čalounické značky, které zastupujeme – jako Edra, Living Divani nebo Figerio – fungují skutečně precizně. Jsou to rodinné firmy, jejichž manažeři přistupují ke každé zakázce velmi osobně a zodpovědně. Tam vše šlape jako hodinky.

Takže problémy s termíny nemáte?

MK: Naopak, v současnosti převážně narážíme na zdržení staveb u klientů. Naši dodavatelé drží termíny, ale stavby často nejsou dokončené včas. Výsledkem je, že nám zboží dorazí podle plánu, ale musíme ho skladovat. A to znamená nečekané vysoké náklady – manipulace, riziko poškození, překládání zboží z místa na místo. Mnohem složitější je situace, kdy si klient zboží nepřevezme včas. A to se bohužel stává často. Přenášet takové vícenáklady bývá obtížné. Když se mluví o maržích v nábytkářství, většina z nich jde na provozní náklady. Manipulujete s velkými objemy. Potřebujete relativně velký prostor pro prodej, velký prostor pro sklad a manipulaci a v neposlední řadě montéry, kteří zvládnou nejen doladit na milimetr pojezd zásuvky, ale i vynést objemná a těžká břemena do čtvrtého patra bez výtahu.

LS: Pro nás nejsou tolik důležité samotné dodací lhůty, jako návaznost dohodnutých termínů při instalaci.

Jak náročná je pro vás doprava a manipulace s nábytkem?

MK: Je to jedna z nejpodceňovanějších částí celého procesu. Nábytek je těžký, rozměrný a často se musí vynášet po schodech, pokud se nevejde do výtahu. Klienti někdy reagují s nepochopením, když účtujeme dopravu zvlášť – ale my chceme být transparentní. Cena za produkt je jedna věc, cena za službu druhá. U kvalitních kusů to není jen o „doručení“. Třeba pružinové matrace mají běžně přes osmdesát kilo, některé díly sedacích souprav i víc. A když se to všechno musí ručně vynést do šestého patra, je to fyzicky náročná práce, která má svou hodnotu. Pro nás je důležité, že klient dostane službu, která odpovídá standardu produktu. A když se to dobře naplánuje – logisticky i projektově, pak vše funguje bez problémů.

Jak často přemýšlíte o obměně portfolia značek? Je to promyšlená strategie, nebo se jedná o reakci na konkrétní zkušenosti?

MK: Je to promyšlená strategie a troufám si říci, že i proces, který se nedá obejít jinak než dlouholetými zkušenostmi. Na druhé straně ale, když něco nefunguje, spolupráci ukončíme. V posledních dvou letech jsme se takto rozloučili s několika značkami. Dnes ale cítíme, že máme portfolio stabilní a silné. Potřebujeme teď zpomalit, usadit se v tom, co máme, a dál to kultivovat. Neplánujeme přidávat nic nového, protože věříme, že jsme vybrali správně.

LS: Dostali jsme se do bodu, kdy všechno do sebe hezky zapadlo. Dlouho jsme měli pocit, že nám vždy něco chybí – článek do skládačky. Teď už máme nejen pevný základ, ale i prostor pro rozvoj.

MK: Dnes máme v portfoliu to podstatné. A ty „designové třešničky na dortu“ pak přicházejí z iniciativy samotných klientů. Naši zákazníci chtějí prostor, který je klidný, nenápadný, nadčasový.

Základ by měl být kvalitní a vizuálně čistý – a do toho si oni sami vkládají své emoce například v podobě umění. Originální obraz, socha, výjimečný kus nábytku po dědovi, anebo i oblíbený suvenýr vynikne jen v čistém interiéru.

Naší úlohou je tedy vytvořit prostor, který je krásný, funkční a neokázalý. Musí umožnit individualizaci samotným klientem. Ten v něm musí poznat sám sebe. Současně musíme řešením i překvapit, vymyslet něco, co by klienta ani nenapadlo, co ocení a dá mu přidanou hodnotu, za kterou si u nás připlácí.

V dnešní době dominuje obchodnímu světu e-commerce. Jak se k tomu stavíte vy?

LS: V naší strategii s e-shopem vůbec nepočítáme. Naší prioritou je služba a osobní přístup. Prodáváme řešení, ne jednotlivé kusy – a řešení kompletního interiéru přes e-commerce jednoduše nabídnout nelze. Samozřejmě využíváme online komunikaci. Klienti si sestavují „wishlisty“, posílají inspirace, my jim na základě toho připravíme konkrétní návrh. Ale samotný nákup kliknutím do košíku není cesta, kterou chceme jít.

MK: V prémiovém segmentu obecně není e-commerce standardem. Možná to jednou nastane, ale dnes tam ještě trh nesměřuje. Prodej online funguje dobře u levnějšího nábytku, kde zákazník nepotřebuje službu, poradenství ani projekt. Jde jen po kusech nábytku za dobrou cenu. Pokud nabízíte kvalitu a individuální přístup, potřebujete s klientem mluvit. Typický produkt pro e-commerce jsou matrace. My nabízíme pružinové, hybridní, anebo vysoce kvalitní pěnové matrace, které se ani nedají vakuově zabalit a poslat kurýrem. Jejich kvalitu musíte vyzkoušet, nerozhodujete se podle obrázku a ceny. A to je přesně ono: když chcete kvalitu, potřebujete i jiný přístup.

Architekti jsou naši hlavní čtenáři. Jsou pro vás partnery, nebo komplikací?

MK: Architekti jsou pro nás důležití. Jsou často nedocenění, ale jejich role ve společnosti je nepostradatelná. Potřebujeme, aby lidé architekturu vnímali jako životní hodnotu. Je to cesta, mimochodem k tomu jsou také zapotřebí silné a odvážné realizace. Bez špičkových architektů, osvícených investorů a fungující, pružné legislativy nevzniknou.

LS: My spolupráci s architekty potřebujeme, vyhledáváme. Spolupráce s nimi je pro nás přirozená a důležitá. Máme jim co nabídnout – především servis a schopnost převést jejich představy do konkrétního řešení. V ideálním případě to funguje jako partnerský proces.

Když si klient přivede vlastního architekta, nenaráží to na vaši službu interiérového designéra?

MK: Existují dva různé modely. Buď architekt přichází s jasnou vizí, nebo s volnější ideou. V obou případech jsme připraveni spolupracovat. Architektů je celá škála – někteří řeší jen stavbu a předávají interiér specialistům. Jiní naopak přijdou s přesnou vizí – včetně barev, materiálů, konkrétních kusů. My se umíme přizpůsobit oběma přístupům.

LS: Většinou to funguje tak, že architekt přivede klienta, společně představí záměr, a my zareagujeme – buď potvrdíme jejich řešení, nebo navrhneme alternativy. Architekt má samozřejmě finální slovo. Snažíme se být v tom procesu partneři, kteří doplňují a rozpracovávají jeho představu – často i vizuálně, pokud sám architekt interiér podrobně neřeší.

MK: A pak jsou i případy, kdy klient přijde bez architekta a chce třeba jen konkrétní pohovku. Ale v průběhu rozhovoru zjistíme, že potřebuje komplexnější řešení. A tam se ten příběh rozvine dál, než původně začal.

U Teamu 7 jsme se dotkli ekologie, kvality materiálů a zdravého bydlení – témat, která dnes zaznívají čím dál hlasitěji. Objevují se i ve vašem segmentu?

MK: Všechny značky, se kterými pracujeme, jsou evropské a podléhají přísné regulaci, ať už jde o materiály, výrobu, nebo standardy ESG. Můžeme si o některých pravidlech myslet své, ale fakt je, že velké firmy je dodržují a neobcházejí je. Problém je spíš v tom, že koncový zákazník to často nevidí – a tím pádem ani nedocení. Například značka Calligaris má kolekci židlí z recyklovaných plastů, která je ale výrazně dražší. Lidi to odradí. Výsledek je nízká reálná poptávka po ekologických alternativách.

LS: Je pravda, že v běžné praxi se s tím tématem setkáváme výjimečně. Že by někdo výslovně požadoval nábytek bez formaldehydu nebo s konkrétní certifikací, to není běžné. Jedná se o medializované téma. V médiích se o tom mluví, ale do „showroomu“ to zatím tolik neproniklo.

MK: Přesto si myslíme, že zdravé bydlení má smysl. Například u Teamu 7 je to přímo základ značky. Jejich bonmot je, že byli ekologičtí, ještě než se „eco“ stalo módním trendem. A to oslovuje stále širší skupinu klientů.

Stejně tak jsou na tom i naše čalounické značky. Ty prémiové používají v konstrukcích silné překližky, šroubované spoje a certifikované materiály, namísto levných sesponkovaných dřevotřísek s bůhvíjakým obsahem formaldehydu. Pohovku, stejně jako člověka, posuzujeme na první dobrou podle „šatů“. Rozdíl v obsahu je oku skrytý. A tak musíme vše umět obhájit.

Neuvažovali jste někdy o zpětném odkupu nábytku?

MK: Recyklaci jednoduchých solitérů, jako jsou pohovky, anebo matrace, nabízíme už léta formou odvozu zdarma kus za kus. Postaráme se o jejich ekologickou likvidaci, většinou přes sběrný dvůr. Složitější nábytek děláme jako placený servis, pakliže u nás klient nakupuje podobný nový nábytek.

A co přeprodej?

MK: Resale v našem segmentu zatím nedává smysl. Musíte prodat pod cenou, musíte o tom dát vědět, tudíž zainvestovat do propagace, a když si pak uděláte jednoduchou kalkulaci, tak vám vyjde levněji některé věci darovat. Zrovna dnes jsme řešili, co udělat s nespárovanými židlemi, které máme nahromaděné skladem za dvacet let podnikání.

Udržovat vlastní sklad starého nábytku by pro nás bylo logisticky i finančně neúnosné.

Dohodli jsme se, že neprodejné kusy dáme nábytkové bance v Praze. A tak tento týden darujeme Nábytkové bance Praha za 700 000 Kč neprodejných židlí.

Daří se vám dostávat do developerských projektů? Jaký máte vztah k tomuto typu spolupráce?

MK: Určitě máme ambice. Vzniká nový trh – nájemní bydlení, které se u nás teprve začíná rozvíjet. Dlouho jsme byli zvyklí hlavně na vlastnické modely, ale realita se mění. Loni se prodalo rekordní množství bytů, letos se očekává ještě víc. Velká část z toho půjde právě do nájemního segmentu. Víme, že z těch tisíců bytů se i malé procento může týkat vyššího standardu, kde máme co nabídnout. Zatím to není běžné – nájemní byt je zatím v Česku synonymem nižšího standardu vybavení. Ale když se vytvoří dostatečná „hmota“ bydlení, část investorů bude chtít jít i do kvalitnějšího vybavení. A právě tam chceme být.

LS: Máme v tomhle směru zkušenosti i z BoConceptu. Každý rok se účastníme mezinárodních setkání, kde sdílíme know-how s kolegy z celého světa. V Evropě je nájemní bydlení naprosto běžné. Český trh je v tomhle stále konzervativní, ale cítíme, že hlavně u mladší generace se to mění, tak trochu i pod tlakem okolností. Vlastnictví nemusí být pro nastupující generace hlavní prioritou – hledají především flexibilitu a svobodu. A právě tam vidíme prostor pro růst.

MK: V našem segmentu zatím spolupráce s developery není úplně standardní, ale věříme, že to přijde. Mezitím žijeme z individuálních projektů, ale jsme připraveni i na tento posun.

Zmínil jste Rohan Design District – projekt, který přímo nesouvisí s prodejem nábytku. Proč jste se do něj pustili?

MK: Každé větší město má svou designovou čtvrť. Praha měla kdysi Vinohrady. Ty jsou dnes ale zakonzervované a uzavřené. Karlín je také víceméně hotový, i když je silný co do počtu architektonických a designérských studií. A pak je tu Rohan, který se stále rozvíjí, a hned vedle jsou Holešovice. Rohan tvoří přirozenou páteř mezi dvěma čtvrtěmi, které mají obrovský potenciál. Právě tady může vzniknout nová designová zóna – prostor, kde v budoucnu najdeme kreativitu, architekturu a kvalitní interiérový design. Naší ambicí je tenhle potenciál pojmenovat a podpořit. Chceme říct: pokud v Praze hledáte design, běžte do Karlína, do Holešovic – a mezi nimi právě na Rohan. Vznikne část města, která bude mít podobnou roli jako Brera v Miláně, kodaňský Nordhavn nebo některé části Vídně. Je to přirozený funkční vývoj části města, které má šanci definovat designovou identitu Prahy.

Okrajově jsme se bavili o konkurenci, jak spolu vycházíte?

MK: Myslíme si, že budoucnost bude čím dál víc o spolupráci. Trh je malý, a právě proto bude důležité, abychom dokázali táhnout za jeden provaz tam, kde to dává smysl.

LS: Osobní vztahy máme vesměs dobré. V byznysu se s konkurencí tolerujeme – zatím jsme nenašli konkrétní model pro spolupráci, ale ten prostor tady existuje. Každý má svou klientelu, svůj přístup, ale celkově jsou vztahy korektní.

Většina z vás je navíc z podobné generace.

MK: To ano, i když někteří kolegové jsou dál – začali dřív, mají budovaná portfolia přes třicet let. My jsme až letos uzavřeli svůj kruh, máme za sebou dvacet let. Každý jsme trochu jinak zaměření, ale když se potkáme, často řešíme stejné výzvy.

Vidíme ale, že za každou z těch firem stojí silné osobnosti – kreativní lídři, designéři, kteří ten směr určují. Věříme, že budeme schopni předat již vybudované nové generaci. Náš obor je těžký, ale přináší velkou satisfakci. Potenciál českého trhu roste.

TEXT: Matej Šišolák, Lucie Tranová