Oba jsou uznávaní profesionálové ve svých oborech, přesto se rozhodli znovu zasednout do školních lavic s cílem absolvovat dvouleté distanční studium MBA Nemovitosti a jejich oceňování (MBARE). Unikátní program na Vysoké škole ekonomické v Praze probíhá letos na podzim již sedmým během. „Studium MBARE dá člověku tolik, kolik si sám chce vzít,“ říkají dva absolventi a dnes i lektoři Rita Šafránková z Trinity Bank a Tomáš Juríček ze společnosti Immocap.
Je vedoucí lektorkou předmětu Financování nemovitostních projektů. Financování komerčních nemovitostí se věnuje od roku 2003. Zkušenosti získala jednak působením ve finančních institucích, jako je Citibank, Česká spořitelna, UniCredit Bank CZ&SK, tak i při působení v developerské společnosti Crestyl. Nyní působí jako vedoucí týmu pražských obchodníků pro nemovitostní financování ve společnosti TRINITY BANK.
Rita Šafránková
V programu MBARE na VŠE je zodpovědný za developerské projekty a vnitřní komunikaci. V developmentu již působí řadu let především na Slovensku, dříve v nadnárodní společnosti HB Reavis a nyní ve společnosti Immocap, kde má na starost několik velkých projektů.
Tomáš Juríček
Na VŠE jste v minulosti získala inženýrský titul. Jak na vás působil návrat po letech?
Rita Šafránková: Člověk se vrátí s úplně jiným přístupem. Když je krátce po maturitě a studuje obecné základy, obvykle neví, kam přesně bude v profesní kariéře směřovat, na co se specializovat. Zatímco když má za sebou dvacet let praxe, hltá informace mnohem víc a ví, nač se ptát a co ho zajímá. Navíc má už spoustu znalostí, které si potřebuje spíš jenom prohloubit, utříbit a aktualizovat, aby udržel krok se situací na trhu.
Jaká jste měli od studia na MBARE očekávání a nakolik je realita předčila?
Tomáš Juríček: U mě to bylo jasné. Přemýšlel jsem, co bych si mohl doplnit v rámci vzdělání i profesní kariéry. V minulosti jsem absolvoval školy různého typu, od technických přes finanční management, a hledal jsem, co by mi dalo ještě nějakou přidanou hodnotu. Napadlo mě se podívat detailněji na RICS, celosvětově renomované uskupení realitních odborníků, s nímž VŠE prostřednictvím MBARE jako jedna z mála škol navázala spolupráci a které pro mě bylo garantem kvality a zárukou, že k němu díky studiu získám přístup. Nakonec se ale moje původní představa absolutně změnila.
V jakém smyslu?
TJ: Nejen já, ale většina těch, kteří do programu s touto vizí vstupovali, jsme si uvědomili, že tou pravou přidanou hodnotou není jen napojení na RICS, nýbrž samotné studium a obsah MBARE. Pracuji jako developer-manažer na velkých projektech a za ty roky jsem řešil již mnoho problémů. Ale teprve v rámci studia jsem si je uměl lépe spojit, ujasnit věci, v nichž jsem možná trochu tápal, a mohl vše konzultovat s lektory i kolegy studenty.
RŠ: Uvažovala jsem nad studiem nějakého programu MBA již dříve, ale pořád jsem nevěděla, jak to uchopit. Když však v roce 2018 odstartoval první ročník MBARE, hned mě zaujal. A pak jsem čekala na dobré konstelace, abych studium skloubila s prací a rodinou. Dvacet let se zabývám financováním realitních projektů ze strany banky i developera, ale v celém nemovitostním světě je spousta dalších odvětví, která jsem chtěla lépe pochopit. Prostě si složit celé puzzle ze střípků informací a ty pak lépe implementovat do procesů financování. Ale studium mi nakonec dalo mnohem víc – pomohlo mi uvědomit si vlastní schopnosti a znalosti a posunout se v manažerské oblasti.
TJ: Během svého života jsem absolvoval různé typy studia, ale MBARE je pro mě absolutním vrcholem, a to z více důvodů. Jedním z nich je, že jak profesoři, tak studenti to dělají ve svém volném čase, protože studium probíhá od pátečního odpoledne až do sobotního večera a musí se na to připravovat. Jsou to lidé z praxe, věkově obvykle mezi třiceti a padesáti lety, kteří svým know-how přinášejí ostatním velkou přidanou hodnotu. A to vás dokáže enormně posunout.
Máte tím na mysli, že s kolegy můžete sdílet zkušenosti?
RŠ: Nejen to, je tu respekt vůči znalostem přednášejících a ostatních studentů. Tím, že se pohybuji na nemovitostním trhu a mám již nějaké jméno a renomé, chci i ostatní přesvědčit, že jsem pro ně případně dobrým partnerem. Protože nikdy nevíte, kdy se s nimi setkáte zase v jiném vztahu, třeba jako klient a zákazník.
TJ: Slovo respekt je tu velmi důležité, navíc to byl respekt vzájemný. Měl jsem možnost vidět již více běhů, protože jsem se v jeden okamžik překlopil z role studenta do lektora, a proto mohu tvrdit, že nikdo z těch, kteří se na programu podílí, ať už z jedné, či druhé strany, nepodceňuje znalosti druhých. Vždy se všichni baví s úctou jako partneři.
Nastal během studia moment, který byl pro vás obtížnější?
TJ: Jsem člověk, který se snaží jít do věcí s pokorou, ale vždy přijdete do bodu, který vás vrátí trochu zpět. Kdy si uvědomíte, že to, co jste dělali třeba posledních pět let, jste mohli dělat lépe, a vidíte, jak to dělají lidi, kterých si vysoce vážíte. Studium vám v jistém smyslu nastaví zpětné zrcadlo a je jen na vás, jak s tím naložíte. Jako těžší jsme vnímali časovou náročnost, když člověk na konci dvouletého studia byl opravdu unavenější. Na druhou stranu, když chcete něco dokázat, bez obětí se to neobejde.
RŠ: Pro mě bylo třeba výzvou dokázat správně a tváří v tvář odborníkům prezentovat a interpretovat data nebo informace, kterými disponuji. Člověk si chce být maximálně jistý, že to, co říká, má hlavu a patu a že prezentovaná data jsou podložená a umí si je obhájit – před lidmi, kteří jsou na trhu třeba už celé čtvrtstoletí a v praxi dál než já.
Co byste vypíchli jako věc, která vám rozšířila obzory?
TJ: Těch bylo skutečně mnoho. Mě třeba zaujaly komentované prohlídky dokončených či připravovaných projektů, od kancelářských staveb přes rezidenční až po historické. Na nich nás provázeli lidé, kteří na daném projektu nějak participovali – ať už z pozice architekta, finančního analytika, nebo správce.
RŠ: Velmi zajímavé byly kromě studia samotného prohlídky různých projektů. Pohled do zákulisí realizace jiných staveb je velmi inspirující. My se byli podívat v Domě odborových svazů, kde jsme si poslechli historii stavby a obtížnosti se získáním potřebných povolení přes památkáře. Také jsme se zúčastnili setkání s architekty ze studia Bogle Architects, kdy nám prezentovali své jednotlivé projekty.
TJ: Těch bylo skutečně mnoho. Mě třeba zaujaly komentované prohlídky dokončených či připravovaných projektů, od kancelářských staveb přes rezidenční až po historické. Na nich nás provázeli lidé, kteří na daném projektu nějak participovali – ať už z pozice architekta, finančního analytika, nebo správce.
RŠ: Velmi zajímavé byly kromě studia samotného prohlídky různých projektů. Pohled do zákulisí realizace jiných staveb je velmi inspirující. My se byli podívat v Domě odborových svazů, kde jsme si poslechli historii stavby a obtížnosti se získáním potřebných povolení přes památkáře. Také jsme se zúčastnili setkání s architekty ze studia Bogle Architects, kdy nám prezentovali své jednotlivé projekty.
Co vás zaujalo v rámci samotného studia?
TJ: Už jeho pojetí. Jedna věc je, když čtete zákon nebo podklady z katastru, a druhá je, když vám téma vysvětlí lektor na případových studiích, díky nimž se dostanete do hloubky. Například lektorka Eva Barešová stojí za katastrálním zákonem, a tím pádem víte, jaký smysl měla jeho jednotlivá ustanovení, a můžete je tak lépe zakomponovat do svých projektů.
Mají podobně hluboké know-how i samotní studenti, a můžete tedy čerpat zajímavé informace i od nich?
TJ: Ano, ale funguje to i navzájem mezi studenty. Často jsou to profesí právníci, finančníci, obchodníci nebo developeři jako já. Developer má po praktické stránce asi největší rozsah, ale i pro něj je velmi důležité slyšet detailněji pohledy druhé strany. Stejně tak ani ostatní odborníci třeba zatím nikdy nedostali vysvětlení, proč musíte v developmentu v rámci povolování řešit věci určitým způsobem.
RŠ: Pro mě byl zajímavý celý závěrečný projekt, na kterém se pracuje ve čtyřčlenných týmech, a záleží na přístupu každého, do jaké hloubky a detailu ho rozvinou. Jde v něm o zpracování developerského projektu, kde má každý z týmu přidělenou jednu roli typu právník, finanční ředitel nebo developer a musí sladit své představy a požadavky s ostatními tak, aby projekt dohromady fungoval a dával smysl.
Na jakém závěrečném projektu jste pracovali vy a jaké jste měli role?
RŠ: Shodou okolností jsme byli s Tomášem v jednom týmu a měli za úkol v roli městského developera vymyslet a zpracovat developerský projekt na území Sofijského náměstí v Modřanech. Já dostala roli finančního manažera, což se na první pohled jeví jako jednoduchá úloha. Ale opět tu sehrála roli pokora a přesvědčení, že o to víc musím prokázat, že jsem ve svém oboru odborník a naprostý profesionál, a tudíž to byla o to větší výzva.
TJ: Ani mně se nevyhnul můj obor, dostal jsem roli developera, respektive stavebního ředitele. A souhlasím s Ritou, byla pro mě výzva dokázat sám sobě, že to, co dělám dlouhé roky, ovládám natolik, že mě nic nezaskočí.
Jak se vám daří implementovat nabyté znalosti v současné práci?
RŠ: Se závěrem studia jsem dospěla i k tomu, že potřebuji pracovní změnu. Přešla jsem do Trinity Bank, kde zastávám pozici vedoucího týmu pražských obchodníků, a skutečně se snažím know-how z manažerské části, které jsem během studia nabyla, promítat do praxe, šířit znalosti, které jsem získala, a implementovat nabyté zkušenosti do světa financování.
TJ: Mně se díky MBARE podařilo víc věcí. Například vidím, že problémy, s nimiž se setkávám v praxi, jsou i v jiných společnostech nebo zemích, a vidím, jak byly nebo jak by mohly být řešené. A dokážu tyhle znalosti šířit ve firmě, kde jsem zaměstnán. A opačně, věci z praxe jsem dnes schopen implementovat do studia už z pozice lektora, sdílet je se studenty a dívat se na ně i z jiných úhlů pohledu. Osobně si myslím, že jsem se jako manažer velmi posunul a některé věci dnes řeším lépe. Kromě toho jsem získal síť lidí, jimž můžu zavolat a zkonzultovat s nimi určité situace z praxe.
Skoro to zní, že hlavní vizí zakladatelů programu MBARE je kultivace tuzemského realitního trhu.
TJ: Tak to skutečně je. I proto tvůrci a garanti programu, pan Kaizr, paní Rýdlová, pan Mazáček a pan Poborský, tomu neustále věnují tolik energie. Spojují totiž lidi, z nichž se stává skupina skutečných odborníků, kteří umí sdílet informace. A díky tomu je velká šance, že trh nemovitostí pak může být kvalitnější a nést určité standardy.
Nakonec jste oba přešli po svém absolutoriu na stranu lektorů. Jaké to pro vás je?
RŠ: V rámci programu MBARE zaštiťuji předmět Financování nemovitostních projektů, který vznikl ze zpětné vazby z předchozích ročníků. Tato část totiž ve stávajících předmětech chyběla, proto jsme se s vedením domluvili, že si předmět převezmu. A musím říct, že je to velmi inspirující. Je to takové utvrzení, že po dvaceti letech, co dělám tento obor, mám opravdu znalosti, které stojí za to dál šířit. Navíc je to výborná zpětná vazba. Zatím mám velmi pozitivní ohlasy, nicméně pro mě je v tom zase pokora, protože nikdy nevím, koho v daném běhu potkám, jak budou studenti sofistikovaní a jak velká výzva pro mě bude čelit jejich dotazům. A to mě posouvá.
TJ: Já se v MBARE podílím na developerských projektech, jsem ředitel pro interní komunikaci a kromě toho jsem vedoucím několika diplomových prací na VŠE.
Otázka mimo studium, která tu má přesto své místo. Jak podle vás poslední těžké roky provázené vysokou inflací a úrokovými sazbami ovlivnily ochotu bank financovat realitní projekty?
RŠ: V dnešní době již vidíme světlo na konci tunelu, ČNB začala snižovat úrokové sazby, ceny stavebních prací se přinejmenším stabilizovaly, v některých typech realit jako logistika nastal dokonce mírný pokles. Kromě toho se trendy jako home office a e-commerce po covidu neprosadily natolik, aby se kanceláře vyprázdnily a retailová centra zavřela. Rezidenční trh po několikaměsíčním zamrznutí znovu ožívá. Banky jsou tedy připraveny projekty financovat, ale ani v době předchozí se toho nezříkaly, jenom byly obezřetnější. Aktuálně je poptávek skutečně dost, což znamená, že trh je rozhodně živý.
TJ: Z pohledu developera to je stejné. Nejprve přišel covid, poté válka, jejich vlivy se vzájemně prolínaly a nejtěžší situace nastávaly pro developery, kteří měli velmi vysoké valuace a úrokové sazby, na které nebyli připraveni a nedokázali náhle úvěry splácet. Je proto důležité znát křivku nákladů, která je až do bodu získání povolení nízká, protože ty největší náklady vznikají na stavbě. A o to jde – nebýt ve výstavbě v době, kdy se hroutí trh a banky zpřísňují pravidla. Nyní už se developerský trh dostal z nejhoršího, začíná se postupně rozvíjet a banky se přestávají bát investovat.
Text: Andrea Votrubová
Foto: Ondřej Pýcha
