O smart cities se mluví dlouho. Jak se tento koncept postupně vyvinul a co si dnes pod ním představujete?
Ono je vždy dobré ohlédnout se do minulosti. Koncept smart cities vznikl podle mého v Evropské unii tak trochu z toho, že se hledaly důvody pro nové dotační tituly. Takže se řeklo: „Máme tady ohromnou spotřebu energií a zdrojů ve městech, pojďme použít digitální technologie k tomu, abychom s těmito zdroji hospodařili lépe. Pojďme města ochytřit, dát jejich strukturám inteligenci, která umožní optimalizovat různé procesy.“ To byla podle mě skvělá myšlenka. Dnes se objevuje řada přístupů a vzniká nám z toho trochu guláš. Podle mě spočívá chytré město v zapojení digitálních technologií, ve vytvoření kybernetické vrstvy propojené s vrstvou fyzickou, tedy stavbami, objekty, a vrstvou sociální, tedy obyvateli. Tato kybernetická vrstva pak může sloužit celé řadě účelů.
Tato kybernetická vrstva by měla být jakýmsi digitálním dvojčetem města?
V datech je extrémní síla. Chytré město není o smart lavičkách a smart lampách, ale o smart vrstvě, která prostupuje do celého jeho prostoru a umožnuje ho řídit a plánovat jeho rozvoj. Cílem by mělo být i vytvoření digitálního dvojčete celého města. To nám pomůže nejen optimalizovat různé procesy, ale i velmi přesně simulovat, co se stane v daném území, které chceme rozvíjet.
Zmínil jste šetrné zacházení se zdroji a plánování rozvoje. Jaké konkrétní přínosy má chytrost pro obyvatele měst?
Celý koncept smart cities prochází vývojem. Teď se více dostává do fáze jeho aplikace vůči občanovi. Mám-li uvést konkrétní příklad, tak jsme dokázali výrazně ochytřit pražskou hromadnou dopravu. Jednotlivá vozidla vysílají tolik dat, že víte, kde jsou, za jak dlouho přijedou, můžete si napojit různé spoje a plánovat trasu. Ale zajímavější příklady nalezneme v zahraničí. V různých žebříčcích smart cities často dominuje Singapur. Tam jsou o dost dál. Nejenže jsou v té smart vrstvě schopni velmi realisticky modelovat různé procesy ve 3D modelech, ale teď se například zaměřili na zdravějšího člověka a snaží se pro to vytvářet ve městě prostředí. Najednou vidíte, že už to není jen o té infrastruktuře, ale o člověku, a to se mi moc líbí.
Jak se dá s daty z města pracovat, aby se zlepšil život lidí, kteří v něm žijí?
Město je neživý organismus. Je to neživá fyzická infrastruktura, v níž funguje společnost, která je živá – a o tu jde. Zaznamenal jsem pěkný příklad z New Yorku. Na základě dat a jejich analýzy zjistili, že největší procento dopravních nehod na přechodech se týká seniorů, ačkoli tvoří jen patnáct procent místní populace. Tak začali studovat zóny kolem přechodů a chování lidí nad 65 let. Výsledkem bylo jednoduché řešení. Prodloužili interval zelené pro chodce, aby i ti starší a pomalejší měli čas silnici přejít. Je to drobnost, ale přesně to ukazuje, jak lze využít digitálně inteligentní vrstvu města k řízení jeho provozu a vytváření lepšího a bezpečnějšího prostředí pro lidi.
Hodně se hovoří také o chytrých budovách. Jsou nezbytným základem chytrých měst?
Moje největší architektonické dílo je komplex Planet Hollywood Towers Westgate v Las Vegas. Jsou to dvě věže, zatím stojí jedna. Celkem tam bylo navrženo 2400 pokojů, to máte najednou minimálně pět tisíc lidí. Dále je tam kongresové centrum, bazény, restaurace, bylo plánováno kasino. Celé je to napojeno na obchodní centrum, divadlo, další kasino, hotel. Na několika hektarech je tak najednou třeba 50 až 70 tisíc a více lidí. Čili dnes mohou být ty moderní chytré budovy městy ve městě.
Co všechno takový objekt dovede?
Stále více věcí. Umíme sledovat a řídit dění v základní technické infrastruktuře – vědět, kolik vody, elektřiny, kde proteče, dovedeme ji na dálku zapnout a vypnout, ovládat topení, vzduchotechniku a klimatizaci, umíme pustit lidi do těch správných míst. Stále lepší jsou různé obslužné aplikace. Registrujete se v recepci hotelu a na pokoji už vám začíná běžet vaše oblíbená stanice v televizi a zapne se klimatizace. Také se rozšiřuje taková ta obecná inteligence, kdy budova umí se svým okolím sdílet různé zdroje a zařízení.
Vidíte směr, kam chytrost budov rozvíjet do budoucna?
Určitě máme velké rezervy ve sběru dat ze samotných budov, jako je měření v rámci konstrukcí a materiálů, znalost míry jejich opotřebovanosti s možnou predikcí oprav či výměny. Tato data půjde využít i pro návrh podobných objektů. Může to výrazně zlevnit náklady na jejich stavbu i užívání.
Funguje dnes datová provázanost chytrých budov s chytrým městem?
Jsme ještě daleko od doby, kdy by budovy jako takové spolupracovaly mezi sebou, to znamená, že by si systémy budov vyměňovaly data a informace a používaly je na vylepšení například nějakých služeb. Budovy ale mohou sloužit městu a obráceně. Mohou být součástí optimalizace energetických toků v rámci své lokality, kdy půjčí na vyzvání energii tramvaji rozjíždějící se v kopci ze zastávky. Nebo jiné budově v době její nejvyšší spotřeby. To je podle mě do budoucna smysl konceptu chytrých měst, k tomu ale potřebujeme dobudovat infrastrukturu.
Jak je na tom v rozvoji chytrých měst a jejich uvádění do života Česko?
Máme v první řadě největší počet takzvaných odborníků na jednoho obyvatele na smart cities a nejvíc funkcionářů. Jsme úžasný národ v tom, jak umíme vytvářet nekonečné množství metodik. A pak nám tu vzniká zmatek, že chytrost nepracuje s digitalizací, s vytvářením smart vrstvy města založené na digitální inteligenci, ale že smart je všechno, co zní chytře, třeba i to, že suchý záchod nahradíte splachovacím.
Michal Postránecký (61)
Je český architekt a urbanista. Jeho portfolio obsahuje práce v Česku i ve Spojených státech. Byl hlavním designérem 52podlažního hotelu Planet Hollywood Westgate v Las Vegas. Vytvořil také projekt Miltown – koncept města budoucnosti. Propaguje zapojení digitálně inteligentních technologií a umělé inteligence do struktury měst. Založil Centrum Města Budoucnosti CIIRC ČVUT a Nadační Fond Vize 2050+.
