V souvislosti se stavebnictvím se nejvíc mluví o problémech, které způsobilo dramatické zdražení a potažmo nedostupnost stavebních materiálů. Může za to jen válka na Ukrajině?
Problémy s drahými stavebními materiály nevznikly kvůli válce na Ukrajině. První zdražení přišlo už na konci roku 2020, kdy ceny rostly kvůli rozpadu dodavatelských řetězců způsobeném pandemií. Růst cen pokračoval do léta loňského roku a pak se situace na čas uklidnila. Další šok přišel na podzim 2021 spolu s krachem některých dodavatelů energií a začátkem energetické krize. Válka pak celou situaci ještě dále vyhrotila.
V létě začaly některé materiály zlevňovat, máme tedy už vrchol za sebou?
Nechci přímo říkat, že se zdražování zastavilo, ale některé ceny mohly narazit na strop. Od výrobců stavebních materiálů máme signály, že se trh ochlazuje a poptávka se zmírnila, protože řada stavebních firem naplnila sklady a nyní nenakupuje. Důležitým faktorem také je, že řada výrobců stavebnin jsou exportéři a ti na zahraničním trhu nedokážou konkurovat cenou kvůli nerovným podmínkám v Evropské unii z hlediska cen energií.
Jinými slovy, naše firmy oproti konkurenci ze zemí, kde stát pomáhá s cenami energií, ztrácejí konkurenceschopnost?
Ano, nejde jen o Německo, stát pomáhá také ve Španělsku, v Portugalsku a mnoha dalších zemích. Státy energie nyní řeší na národní úrovni, a aniž bych hodnotil, kolik tyto pomocné programy budou stát nebo jestli jsou správné, faktem je, že výrobky ze zemí, o kterých jsem mluvil, jsou levnější. Firmy mají nižší náklady.
Budeme mít nejdražší stavebniny v Evropě, nebo někteří výrobci skončí?
Celá řada firem, i s ohledem na nečinnost a nekomunikativnost vlády, se připravuje a hledá řešení. Firemní kultura není o tom, že dám ruce do klína a čekám, jak mi pomůže stát. Firmy hledají náhradní alternativní zdroje energie.
Mohou pomoci třeba zelené energie nebo recyklace?
Ne, bavíme se o fosilních zdrojích. V krátké době se nedá přejít na zelené řešení, to je popírání fyzikálních zákonů. Totéž platí o recyklaci. Pořád nevidím jinou možnost než vyrábět z primárních surovin. Samozřejmě podporujeme cirkulární ekonomiku, ale musí to být v rozumné míře. Představa, že stavební materiály plně nahradíme recyklovanými, je iluzorní. Když to dobře půjde, můžou nahradit třicet procent. Navíc představa, že abych něco postavil, musím nejdřív něco zbourat, je absurdní.
Které výrobce stavebnin drahé energie poškozují nejvíce?
Oceláři, cihláři, vápeníci, skláři, keramici. To jsou všechno obory, které jsou silně závislé na dodávkách energie a hodně ji spotřebují. Ti všichni stojí před problémem, jak drahé energie zvládnout, případně nahradit. Staví se třeba nádrže na lehké topné oleje a podobně. Musí to řešit, aby byli schopní přežít.
Podle průzkumu CEEC v prvním pololetí hlásily stavební firmy více než devadesátiprocentní vytíženost. Dá se takové číslo udržet?
Pokud by to platilo stále, bylo by to v pořádku. V případě tohoto průzkumu se ale bavíme spíš o jaru, kdy vznikl. Současná situace je horší, a projeví se to hlavně v příštím roce. Firmy, které dokončují dlouhodobější zakázky, problémy zatím nemají. Ale myslím, že nové zakázky budou opravdu komplikované.
Dojde i ke konsolidaci trhu, nepřežijí některé, hlavně menší firmy?
Velcí nejspíš ve většině případů přežijí. Ale ani ti velcí nemají na všechno vlastní kapacity. Významná část velkých stavebních firem nabírá subdodavatele. Obáváme se, aby to nedopadlo tak, že lidé ze stavebnictví odejdou, jako tomu bylo v roce 2009 a 2012. Tehdy přišlo stavebnictví o více než 60 tisíc lidí, kteří odešli převážně do průmyslu.
Když mluvíme o lidských zdrojích, na jaře panovaly obavy, jestli nebude problém s odchodem ukrajinských stavebních dělníků. Potvrdily se?
Velké stavební firmy to nevnímají jako nějaký velký problém, masové odchody se nekonaly. Mohlo se to stát u menších podniků, ale šlo spíš o výjimky.
Například průmyslové firmy si naopak pořád stěžují na nedostatek lidí.
Ještě před pár měsíci bychom také horovali pro větší přísun pracovníků. Situace se dost dynamicky vyvíjí. Čísla o nezaměstnanosti se zatím nemění, ale trochu se obávám, aby se neprojevil domino efekt. Tedy že popadají firmy v průmyslu i stavebnictví a nezaměstnanost skokově vzroste.
Předpovídat za těchto okolností vývoj v příštím roce je asi spíš věštění. Přesto, troufl byste si odhadnout, jak si povede stavebnictví v příštím roce?
V první řadě je třeba zdůraznit, že dosud významnou část zvýšených nákladů kvůli energiím a materiálům nesou stavební firmy. Výrobní sektor v řadě komponent efektivně zvyšoval ceny, část zvýšených nákladů promítl do cen. To ale ve většině případů stavební sektor nedokáže, a to zejména u veřejných zakázek. Dohody o inflačních doložkách občas existují třeba u developerů, ale ve veřejném sektoru ne.
Čili v příštím roce už budou muset zdražit?
Předvídat vývoj je složité, protože to závisí na tom, jaká bude nálada na trhu a jestli se vládě podaří nějak vyřešit vysoké ceny energií. A tady bych zdůraznil ještě jednu věc. Vláda to dlouho neřešila, dokud nepřišli hejtmani, že jsou energie drahé, a navíc se ani nedají nakoupit. Vláda reagovala tím, že zřídí státního obchodníka s energií, který bude ale fungovat jenom pro veřejný sektor.
V čem je to problém?
Totéž, co říkají kraje, platí také pro soukromý sektor, pro firmy. Takže státní obchodník nic neřeší. Pokud stát nechá stranou průmysl a nenabídne řešení, tak si moc nepomůžeme. Protože kdo vytváří daně? Výroba. Když popadají firmy, stát nevybere daně a problém nezmizí. Totéž platí pro dilema, jestli pomoci domácnostem na úkor firem. Protože když to uděláte, firmy zkrachují a lidé přijdou o práci. Taky bych nečekal na evropské řešení, protože pokud to se připravuje na příští rok, tak je to pozdě. Není čas čekat, musí existovat i národní řešení cen energií.
Vraťme se k odhadu vývoje stavebnictví.
V příštím roce se dá čekat významné ochlazení stavebního sektoru. A to i když se podaří vysoké ceny energií částečně vyřešit.
Jiří Nouza (59)
Je prezidentem Svazu podnikatelů ve stavebnictví. Jeho členy jsou nejen stavební firmy, ale například také výrobci a prodejci stavebních hmot, asociace, cechy nebo developeři. Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze. Má bohaté zkušenosti jak ze soukromého sektoru, tak ze státní a veřejné správy.
