Čtyři jednotky se třemi byty, společnými prostory a kanceláří jsou odděleny prosklenými atrii (architekti jim rádi říkají „skleníky“) zalitými sluncem. Obyvatelé sdílejí prádelnu, pracovní prostory, zeleninovou zahradu a parkoviště, zatímco „skleníky“, byty a zahrady jsou soukromé.

Projekt měl být již od prvních náčrtků inovativní ve všech aspektech. Domy měly být šetrné k životnímu prostředí, s nízkými emisemi uhlíku, vyrobené pouze z místních materiálů a se skutečnou pomocí budoucích obyvatel. „Les Pieds Vertes“ je jakýmsi manifestem proti nesčetným novostavbám rodinných domů a neustálým repeticím tradiční estetiky.

Stavba takového domu pochopitelně vyžadovala extrémní pečlivost v projektové fázi. Stavební parcela leží v ochranném krajinném pásmu lokality Erdeven, kde přísné regulace definují jasná pravidla pro možné objemy i materiály novostaveb. Architektům ze studia j+e se podařilo přesvědčit úřady, že dřevěné šindele a zelené střechy odpovídají místní krajině stejně jako obvykle používané bílé zdi a pálená či břidlicová krytina pro tento region typické. Vzhledem k omezené výšce hřebene a povinnému úhlu střechy (45 stupňů) byl tvar domu definován předem – jako dvoupodlažní dům se šikmou střechou a střešními okny. Dalším důležitým použitým „materiálem“ se stalo denní světlo: „Jeden známý nazval „Les Pieds Verts" „domem světla a stínů,“ popisuje vztah k domu jeden z jeho spokojených obyvatel, „Zdá se mi to jako velmi trefný popis, denní světlo je opravdu primární materiál, který určuje jeho živou podobu.“ Jeho slova potvrzuje i jeden z architektů (a spolumajitelů) stavby Benjamin Jardel.